Marauders? Again? (WATM 2)

13

Pro mě i pro Siriuse byla celá tahle vztahová věc trochu zvláštní. Možná proto, že on opravdový vztah nikdy nezměl, a proto, že můj jediný vztah byl s mým učitelem obrany. Zdá se, že se k sobě vážně hodíme.

Hned další den po tom osudovém večeru ve společenské místnosti jsme se rozhodli, že o nás nikomu říkat nebudeme. Co kdybychom spolu nevydrželi ani dva týdny? A tak se stalo, že i před nosy našich nejlepších kamarádů jsme se na sebe nevinně usmívali a dokázali se scházet na odlehlých místech a pozemcích školy. Každé odpoledne jsme se s doubrou výmluvou vypařili a čas do večeře strávili nekonečným povídáním. Kdyby nás někdo ze školy viděl, ťukal by si na hlavu. Ale poslouchat Siriusovo vyprávění pro mě bylo ta nejvíc uklidňující věc po celém namáhavém školním dni.

„Zejtra už je prvního prosince," pronesl po celé hodině ticha Sirius. Pokoj Pobertů byl úplně prázdný, a tak jsme se se Siriusem jen zřítili do postele a odpočívali. Ospale jsem rozevřela víčka a se smíchem pohledla do jeho tváře, která ode mě byla vzdálená jen několik centimetrů.

„Díky za vynesení očividného faktu," ušklíbla jsem se. Sirius protočil očima a rukou si mě přisunul blíž. Do čela mi spadl pramen konečně zase hnědých vlasů a já ho odfoukla.

„Myslíš, že toho, kdo ti dělal ty věci to přestalo bavit?" zeptal se Sirius. Pravda je, že od obarvení mých vlasů se po mém pronásledovateli slehla zem. Snad to tak zůstane.

„Doufám. Ale stejně bych chtěla vědět, kdo to byl."

Pohled jsem přenesla na okno za Siriusovou hlavou. Sněhové vločky se nepřetržitě sypaly z mraků a slunce, které dneska na oblohu vylezlo jen málo, začalo zapadat za obzor. Cítila jsem se dobře. Sirius je člověk, se kterým jsem si sebe ještě před rokem představit nedokázala. Nedokázala jsem si představit, že by se změnil, stejně jako já, stejně jako všichni ostatní. A teď, teď vedle sebe ležíme na posteli. Jako bych všechny ostatní problémy vytěsnila.

Povzdechla jsem si.

„Nad čím přemýšlíš?"

„Tak nějak nad tím vším. Docela mě děsí, co se bude dít. Po škole a tak," přiznala jsem se svraštěným obočím.

„Nemysli na to," kvapným pohybem vyplnil tu malou vzdálenost mezi našimi rty. Pořád mi to připadalo jako ten první večer. Byl to jen lehký polibek, oba jsme se odtáhli, když nám došlo, že se za chvíli vrátí James.

„Musím jít," zamumlala jsem a rozlámaně se zvedla z měkké postele. Protáhla jsem si ruce a zběžně si upravila rozcuchané vlasy. Usmála jsem se na Siriuse a přešla ke dveřím.

„Počkej," zastavil mě Sirius před východem z pokoje. Tázavě jsem nadzvedla obočí. Jednu ruku mi obmotal kolem pasu a přitáhl si mě do dlouhého polibku. Ale jen vteřinu po tom, co to udělal, se dveře rozletěly dokořán.

„Siriusi, kámo, Brumbál je zpátky-" James vytřeštil oči a já se od Siriuse okamžitě odtáhla. Nervózně jsem si skousla ret, přičemž na nás James dál vyjeveně civěl.

„Vy dva-? Co?" zamrlal zbrkle přes sebe a nespouštěl z nás pohled. Zhluboka vydechnul a plácnul se do čela, „U Merlina, hlavně mi neříkejte, že spolu jenom spíte."

Zmateně jsem povytáhla obočí a přešla ke dveřím, které byly pořád ještě dokořán. Nerada bych, aby tuhle konverzaci slyšela celá škola.

„Ne?" vypustil z pusy Sirius, jako by byl dotčený tím, že si to James jenom myslí. James neodpovídal, jen mezi námi kmital pohledem.

„Tak trochu spolu chodíme," přiznala jsem.