Marauders? Again? (WATM 2)

14

2.12.1977

Milý Tichošlápku,

Po celém dlouhém (a chladném) dni jsem si konečně našla čas napsat ti dopis. Vlastně ani není co povídat. Do tobě neznámého místa míříme velkou námořní lodí, nastoupili jsme před několika hodinami a mně už je špatně. Mořská nemoc je zlo, ale možná je to jen tím, že jedu poprvé.

Přestaňte se prosím všichni tvářit, jako bych umřela. Na to máte ještě čas. Přesně tak, Blacku, vidím ten tvůj výraz! Za pár dní budu zpátky a zaručuju vám, že Euphemii sním všechnu večeři.

Další dopis ti napíšu, jakmile budu mít čas a bude co napsat. Pozdravuj ostatní.

L.B.S.

4.12.1977

Milý Tichošlápku,

JE TU PŘÍŠERNÁ ZIMA! Pokud si ještě někdy budu v Británii stěžovat, že mrznu, dávám ti povolení předhodit mi jako argument tenhle můj výlet.

Hned potom, co jsme připluli do cílové destinace, jsme se museli vydat dál pěšky, stále bez kouzel. Prý je to bezpečnější.
Celý den jsme procházeli lesy, troufnu si říct, že horšími, než je ten náš u školy. Ovšem nikdy jsem našeho ředitele neviděla v takovém rozpoložení. Oproti němu, já jsem naprosto vysílená. Asi mi upadnou nohy, ty léta lenošení se mi zle vymstily.

Zatím ale pořád žiju, každopádně cítím, že na mě leze rýma a kašel. Nemůžeš se tomu ani divit!
Zítra pokračujeme dál a já doufám, že v téhle ne-moc-dobře-zatopené chatě neumrznu.

Pozdravuj všechny.

Mám tě ráda,

L.B.S.

6.12.1977

Milý Tichošlápku,

Dnes pravděpodobně odjíždíte k Dvanácterákovi a tak aspoň tímto dopisem můžu popřat Veselé Vánoce Červíčkovi a Kim, které až do ledna neuvidím. Vyřiď jim, že na ně myslím a ať na sebe dávají pozor.

Před rokem jsem sama odjížděla k Madison do Francie. Možná je to tou atmosférou, ale musím na ní pořád myslet. Chybí mi.
Píšu ti dnes ráno, protože večer na to asi čas a ani nálada nebude. Usnout budu muset uprostřed zasněženého lesa, kde se skrývá bůh ví jaká havěť, naštěstí máme stan. Blížíme se k tomu místu. Doufám, že už budu doma.

Za chvíli se vrátím, ale i přes to vás všechny zdravím. Snad se máte dobře.

Chybíte mi,

L.B.S.

7.12.1977

Milý Tichošlápku,

znovu ti píšu po ránu. Noc nebyla tak špatná, jak jsem si myslela, po dlouhé době jsme použili alespoň trochu magický předmět. Bez něj by ze mě byla kostka ledu. Dnes bychom měli udělat to, pro co jsme sem přijeli. Jsem trochu nervózní, mám trochu strach. Divný, co? Evidentně nejsem takovej Nebojsa, jako všichni říkáte.

Snad se máte u Dvanácteráka dobře, brzo se k vám připojím. Zítra, až to všechno skončí, ti napíšu další dopis. Těš se na něj. Potom pojedu domů za vámi.

Chybíš mi,

L.B.S.