Nekonečno

∞ Kapitola 15 ∞

           

Voda v hrncích na sporáku bublala, po kuchyni se linula pára a kouř, když občas něco spálili, z Patrikova pokoje byl slyšet dupot nohou a od kuchyňského stolu se jednou ozvala rána, jež naznačovala, že byl rozbit talíř.

Andy stála u kuchyňské linky, rychle krájela rajčata, která pak hodila do menšího hrnce a začala dělat rajčatovou omáčku na těstoviny. Táta stál o pár centimetrů vedle a dohlížel, aby se mušle dobře uvařily.

„Už jen deset minut," zamumlala si sama pro sebe znervózněně Andromeda, „sakra, sakra, sakra."

„Uklidni se."

„To nejde! Pálí se mi tady omáčka, nic ještě není hotové, Patrik s největší pravděpodobností demoluje svůj pokojíček -"

„Nikdo nic nedemoluje, Andy," přesvědčoval ji táta.

„Tak obývák," na to Andy.

On jen unaveně vzdychl a vypnul plyn. Voda v hrnci plném mušlí se ihned přestala vařit.

Rudovláska zopakovala jeho pohyb a vypnula těstoviny, které začali nakládat společně na čtyři talíře.

Musela přiznat, že pro jednou se zbytek členů její rodiny pochlapil (doslova) a uklidili byt. Na stole byl položený ubrus, na něm čtyři talíře a skleničky. Židle stály pravidelně podél stolu, podlaha byla umytá, až se blýskala.

Nakonec vtrhl do kuchyně i její bratr, který vypadal, jako by se pokoušel si učesat vlasy, ale pořád mu stály nahoru.

„Cítím bazalku a rajčata," prohlásil s úsměvem. To Andy přivedlo na myšlenku, aby sundala ze sporáku i rajčatovou omáčku. Všechnu ji vylila na hromádky těstovin, které se objevily na porcelánových talířích.

Andy si zrovna utahovala culík, když zazvonil zvonek jejich bytu. Andy vypískal radostí a strachem zároveň. Při běhu do předsíně ze sebe shodila zástěru a rozpustila si vlasy z rozcuchaného drdolu. Otevřela dveře a spatřila s rozzářeným úsměvem Sebastiána.

Rychlý náznak nervozity mu během sekundy zmizela z obličeje, co ji spatřil.

Andy bylo jedno, jestli je uvidí nějací sousedé. Vrhla se mu kolem krku a políbila ho na rty.

Sebastián jí polibek nadšeně opětoval. Jeho ruce našly její pas a přitáhl si ji k sobě ještě blíž, jako magnet.

„Ahoj," vydechla Andy, jakmile se od sebe odtáhly na pár centimetrů. „Já... jsem ráda, že jsi přišel."

„Já taky," zašeptal zpátky a pustil ji.

„Páni, ségra, ty seš jiná liga."

Ve dveřích se objevil Patrik.

            Andy si odkašlala. „Ehm, Patriku, to je Sebastián. Sebastiáne, tohle je Patrik, můj mladší brácha."

„Čau," pozdravil Patrik.

„Ahoj," zvedl ruku na pozdrav Sebastián.

„Pojď dovnitř, ať nestojíš po celou dobu na chodbě," pobídla ho. Chytla ho za ruku a dovedla ho do předsíně. Pak za nimi zavřela dveře.

Patrik odběhl zpátky do kuchyně, a přivítat se se Sebastiánem přišel táta.

Andy do Sebastiána trochu šťouchla, aby si všiml příchozího. Sebastián zvedl zrak a hned se narovnal. „Dobrý den," řekl a natáhl ruku. „Já jsem Sebastián Greenway. Jsem... Andyin partner."

„Přítel," doplnila ho.

„Přítel," souhlasil Sebastián.

„Rád tě poznávám, Sebastiáne," usmál se její otec. „Andy se o tobě už nemálo krát zmiňovala."

Zrudli Andy i Sebastián. Ona, aby se schovala před pohledem táty, odvrátila pohled a pověsila Sebastiánovi bundu. „Pojď, ukážu ti to tady."

Zatímco Patrik s tátou prováděli poslední detaily v kuchyni, Andy Sebastiána provedla po bytě. Ukázala mu obývací pokoj, koupelnu, kde dříve spala společně s Patrikem a tátovu pracovnu a ložnici. Nakonec ho zavedla do kuchyně, kde už to náramně vonělo.

„Páni," vydechl Sebastián, když spatřil směsici těstovin, rajčatové omáčky a mořských plodů na stole společně se salátem a domácí šťávou. „Italské kořeny se projevují, ne?" zašeptal potichu Andy, aby to slyšela jen ona.

Drkla do něj ramenem.

„Myslím, že je všechno připravené," prohlásil po chvíli táta, když si umyl a usušil ruce. „Patriku, pojď sem, bude večeře."

Patrik byl ze všech nejrychleji posazen na své židli a Sebastián si sedl do čela, vedle Andy a jejího táty.

Andromeda úplně cítila ve vzduchu napnutou atmosféru. Věděla, že Sebastián má na jazyku spoustu otázek, zároveň cítila lehký smutek táty. Přesně věděla, že přemýšlel nad její matkou a nad tím, že tady není. A nakonec Patrik, který byl jen nadšený z jídla a nevěnoval ničemu jinému pozornost.

Nechtěla nic říkat, protože jí to všechno přišlo moc upnuté. Měla strach, že by roztrhla nataženou pružinu.

Nakonec se ale odhodlala a začala lehkou konverzaci. „Sebastián bydlí v centru města, ale nedaleko odsud má ateliér, ve kterém pracuje. Je to tam moc hezké."

„Ty kreslíš, Sebastiáne?" zeptal se táta. Pohlédl rychle na Andy a ona ihned věděla, že věděl, že to byla všechno snaha o mluvu.

Sebastián položil příbory vedle talíře. Měl už skoro čtvrtinu porce v sobě.

Usmála se. Alespoň bude odcházet s naplněným žaludkem.

„Ano, kreslím, fotím a občas udělám nějakou grafiku na počítači. Poslední dobou jsem si začal užívat navrhování webových stránek. Jejich log, grafik, úvodních stránek... Baví mě to. Ale taky jsem před pár týdny začal dostávat hodně zakázek na obrazy do různých restaurací a firem. Dostávám za to docela slušně zaplaceno, ale radši kreslím ze srdce, co mě zrovna napadne. Přijde mi to... jednodušší, hezčí, čiřejší. Člověk z toho dokáže vyčíst více emocí."

„Mluvíš úplně stejně jako Andy," poukázal na to táta.

„Vážně?" zeptali se oba dva najednou. Pak se na sebe podívali a rozesmáli se.

„Ale zní to velmi zajímavě. Nikdy jsem se se žádným opravdickým, plně pracujícím malířem nepotkal."

„Děkuji. Andy už se mě dokonce ptala, jestli jí nenakreslím moře a pláž, aby to měla do své budoucí kavárny."

„To se nedivím." Šibalsky se na ni oba dva podívali. „To ona shání už hodně dlouho."

„A to ještě ani nemám prostor," zamumlala si sama pro sebe do jídla Andy.

Patrik dál nedával vůbec pozor a Andy poslouchala rozhovor Sebastiána a jejího otce tak dlouho, dokud nedojedla i poslední těstovinu a nevypila poslední kapku šťávy.

„Mám pomoct s umýváním nádobí?" řekl Sebastián se svraštěným obočím, když si všiml, že nemají myčku.

„Ne," odmítl jeho pomoc zdvořile táta. „Běžte se s Andy někam podívat."

„Jo, půjdeme na střechu!" zaradovala se Andy. „Odtamtud je nádherný výhled, obzvlášť když je tma."

Sebastián se nad jejím nadšením zasmál. „No dobře," usmál se a následoval ji zpátky do chodby, kde si znovu nasadil boty a bundu.

„Tak pojď, Sebíku," pobídla ho škádlivě.

Vyplázl na ni na oplátku jazyk.

Andy si hodila klíče do kapsy svetru a pak za sebou potichu zavřela dveře bytu.

tp:m[��}6|