Nekonečno

∞ Kapitola 22 ∞

           

Druhého rána stála vedle něj a držela ho pevně za ruku. Už se jí nechtěla nikdy pustit.

Nechala své tetování pro jednou na obdiv. Chtěla, aby všichni viděli, že oni dva patří k sobě, stejně tak jako přitahující se póly magnetů.

Tašky měla sbalené a už na cestě do letadla. Stála se svým tátou a bráchou a Sebastiánovými rodiči a nadšeně si spolu všichni povídali a loučili se.

Zahlédla i Paulu, jak stojí o kousek dál a všechno pozoruje. Nikdo si jí nevšímal, ale ona viděla zářivý úsměv, který jí věnovala, než zmizela ven.

Čekalo je Maďarsko a s ním i spoustu nových zážitků. Už se se Sebastiánem domluvili, že se začnou společně učit maďarsky, aby se dorozuměli, a Sebastián dostal obrovský byt ještě o jedno patro níž, než měl svůj, v přízemí, kde mohl mít svůj ateliér a zároveň tam byla dostatečně velký prostor, aby si tam Andy otevřela kavárnu.

Bylo tam tolik nabídek a nových čekajících zkušeností, které na ně čekaly s otevřenou náručí.

Stiskla jeho prsty ještě pevněji, jakmile se odloučili pryč a přidali se k davu odlétajících.

Zamávala naposledy tátovi a Patrikovi. Usmála se na Greenwayovi.

Pak společně se Sebastiánem prošli dál.

Vydali se prožít své nekonečno.