∞ Epilog ∞

121 16 6
                                    

Dne 23. 8.

Milá Paulo,

Maďarsko je krásné. I přesto, že mi chybí moře, ty a Patrik s tátou, mám se tady skvěle.

Se Sebastiánem žijeme v jeho bytě. Je to přímo v centru, na obrovské hlavní ulici a kolem prochází každý den stovky lidí. Sebastián hodně pracuje, občas celé dny jen maluje a není s ním kloudná řeč. Ale je spokojený - dělá mě šťastnou ho vidět každý den, smát se na svět a na mě. 

Já zatím pracuji jako číšnice v jedné z nejšpičkovějších restauracích ve městě a vydělávám si docela slušný prachy. Část utrácím na jazykovém kurzu maďarštiny, zbytek si ukládám do kasičky na svůj vysněný sen.

Když už jsme u vysněného snu, mám novinku - před pár dny jsme odkoupili prostor v přízemí! Fungoval jako cestovní agentura, ale já už pracuji na tom, že si tam postavím kavárnu. Sebastián mi už namaloval obrázky moře, které tam někde vyvěsím. Po té agentuře tam zůstal dost velký prostor a hodně nábytku. Když ho trochu upravím, ušiju nové povlaky na židle a koupím pár křesel a zařídím vitrínu na dortíky, bude to skvělý. (Jo, a taky musím sehnat nějaké pomocnice. Nemyslím si, že sama zvládnu vést celou kavárnu se vším všudy.)

Takže tohle je oficiální pozvánka do Maďarska, Paulo. (A hlavně do mé kavárny.) Věř mi, občas by se mi tvé kulinářské rady hodily. A myslím, že Jonathanovi by se tady také líbilo. Určitě by nafotil spoustu krásných fotek. 

Poprvé v životě se cítím opravdu šťastná a plná života. Žiju si svůj vlastní život, Paulo, plním si své sny a mezitím mám po boku muže, kterého z celého svého srdce miluji. 

I když jsem za to blbé tetování ráda, občas uvažuji, jaké by to bylo, kdyby nikdo neměl na zápěstí nic vytetováno. Našla bych si Sebastiána i bez něj? Nebo kdybych alespoň celý život nemyslela, že to tetování je to jediné, na čem záleží... Kdybych se řídila od začátku srdcem a ne tetováním, našla bych ho dřív? Možná bychom, v jiné realitě, už byli manželka s manželem a žili například v Řecku, u moře, nad nějakou tradiční řeckou restaurací. A každé ráno bychom chodili na vycházky k moři. Možná by se k nám časem připojilo malinké, roztomilé dítě. 

Vyřiď všem doma, že je pozdravuji a všechny je zvu do nejnovější maďarské kavárny!

Pusu,

- Andy DeRasilová

NekonečnoKde žijí příběhy. Začni objevovat