Nekonečno

∞ Kapitola 21 ∞

           

„Pozval mě, abych s ním jela žít do Maďarska."

Paula na ni chvíli koukala. „Nad takovou nabídkou bys neměla vůbec uvažovat, ne?"

„Asi bych neměla," souhlasila Andy, „ale je pro mě těžké to tady všechno opustit... Kamarády, svá nejoblíbenější místa, pláž, svůj byt, tebe, tátu s Patrikem..."

Paula protočila očima. „Andy, tvůj kluk ti nabízí, abys s ním jela bydlet do Maďarska! Seš ty hluchá, nebo co?"

„Nejsem."

„No proto. Tak šup, jdi si sbalit svých pár švestek!"

„To zní, jako bys mě tu nechtěla."

„Kvůli tobě odkládám rande s Jonathanem."

„Tak já už letím."

„No proto," zasmála se Paula.

Andy se zvedla, aby se šla připravit na odchod domů a dobalila si poslední ze svého majetku.

Paula ji šla vyprovodit. Zastavila se s ní v chodbě. Chvíli ji pozorovala a když se narovnala, aby se s ní rozloučila, zastavila ji.

„Andy, teď mě poslouchej."

Rudovláska zvedla jedno obočí.

„Koukni, jakmile ti někdo dá takový návrh... abys se svou láskou jela pryč... Nikdy takovou nabídku neodmítni. Nikdy nevíš, kdy zase ojede a jak dlouho ho neuvidíš. Užívej si každou chvíli, kterou s ním máš a prostě jeď – nepřemýšlej nad tím, sbal si všechny své věci a zítra ráno s ním buď na letišti. Udělej mi tu laskavost a všechno tohle splň."

Andy se na ni podívala s malým úsměvem.

„Ty jsi vážně ta nejlepší kamarádka pod sluncem."

Objala ji tak pevně, až Paule vyrazila dech. Nedala to ale znát a obejmutí jí vrátila.

„Mám tě ráda, Paulo." Zašeptala jí do hnědých vlasů Andy.

„Já tebe taky, DeRasilová."

Obě dvě se na sebe usmály.

Andy byla na cestě ze schodů, když se z bytu ozvalo: „A přivezeš mi suvenýr, že jo?"