Duch lesa [DOKONČENO]

6. - Felix

Během poledne Mira našla potůček, který si razil cestu stejným směrem jako ona a tak šla celý zbytek dne podél něj. Za tři dny ale musela změnit směr, kdyby jí náhodou někdo stopoval. Vytvořila si z listů provizorní misku, nabrala do ní vodu, přeskočila potok a bloudila lesem dál.

***

Celou noc pršelo. Mira ležela schoulená pod stromem a třásla se zimou. Když konečně vysvitlo slunce, byla celá promočená a rozlámaná. Několik minut jen ležela a nechala si na tvář dopadat hřejivé sluneční paprsky. Potom vstala a pokračovala v cestě. Běžela, aby se zahřála.

***

„Áááííí!!!“ nesl se lesem dívčí výkřik. Mira uklouzla po vlhkém mechu a teď se kutálela dolů z kopce. Snažila se zastavit, ale nešlo to. Praštila se do levé ruky o strom. Vykřikla a rychle si ruku přitáhla zpátky k tělu. Najednou si všimla kluka, který stál kousek před ní. „Pozor!“ zakřičela. Kluk se na ní otočil, ale už nestihl uhnout.

„Co to sakra bylo?!“ vykřikl kluk, když se sbíral ze země. Byl přibližně ve stejném věku jako Mira. „Promiň.“zamumlala dívka a křečovitě si svírala ruku. „Co se ti stalo?“ zeptal se zvědavě. „Nic, vůbec nic! Jenom jsem měla v cestě strom!“řekla naštvaně a pomalu se postavila. Mladík si jí začal prohlížet. „Na co tak koukáš?!“ Pak si vzpomněla na svoje potrhané oblečení. „Hej!“ vykřikla a otočila se k němu zády. „Promiň, já už nebudu zírat. Jestli chceš, zkontroluju ti tu ruku.“pousmál se. „Fajn, ale opatrně a žádný ošahávání.“ Nastavila mu paži a překvapilo jí, jak jemně jí uchopil. Párkrát jí lehce prohmatal a potom prohlásil? „Zlomený to není, ale když půjdeš se mnou, můžu ti to obvázat.“

„Kam?“

„Bydlim nedaleko v malé vesnici.“

Mira se zamyslela. ‚Můžu mu věřit? Zdá se, že mi nechce ublížit. A navíc zná cestu z lesa.‘

„Tak jo, půjdu s tebou.“

Mladík se pousmál, otočil se a vydal se pryč. „Mimochodem, jmenuju se Felix.“

PS: překročila jsem 100 čtenářů !!! Všem vám moc děkuju :3