Duch lesa [DOKONČENO]

42. - Přípravy a děsivá noc

(Minule...)
„Šlo ti to skvěle!" pochválila Miru Emily, když dojela k ní a sesedla z koně. „Zítra se prý budeš učit jak střílet z luku za jízdy."řekla jí nadšeně. Mira se na ní unaveně usmála. Marco si od ní převzal Lunu se slovy, že jí odvede do stáje, a poslal dívky do stanu. Už byla tma a všude po táboře svítily louče. Kolem stanů obcházelo několik vojáků. Mira se ještě nikdy tolik netěšila do postele. Vlezla do stanu a ani se neobtěžovala s převlékáním nebo mytím. Na to bude čas ráno. Teď se zachumlala do deky a ponořila se do říše snů.

„To přece nejde!" řekla naštvaně Mira a vrhla znechucený pohled na terč za sebou. Před chvilkou jela na Luně proti němu a už poněkolikáté se ho snažila strefit. Zatím se jí to povedlo jen jednou a to bylo tak daleko od středu terče, že už to víc ani nešlo. Emily jí zpovzdálí pozorovala a každou chvíli se potichu zasmála. Tohle bude dlouhý den.

***

„Konečně!" vyjekla radostně Mira. „Vidělas to, Lily? Vidělas to?!" křičela nadšeně, když jela k ní.
Emily se usmála, ukázala jí zvednuté palce nahoru a zakřičela na ní: „Paráda! Dobrá práce!"
Nebyl to sice úplně přesný zásah do středu, ale už se to blížilo.

Marco tam s nimi tentokrát nebyl, prý měl spoustu práce s jinými rekruty. Emily si na jeho nepřítomnost nestěžovala.

Dnešní den probíhal podobně jako ten předchozí. Po obědě ještě chvíli zůstala s Nicholasem a vyzvídala, jak to chodí v Červené části tábora. S Felixem se jí mluvit nechtělo. Ani jí moc nepřekvapovalo, že je to skoro stejné jako v Zelené části. Jenom časy tréninků jsou trochu jinak.

Po chvilkovém odpočinku šla znovu trénovat střelbu z koně. Jednou se jí snad podaří ten střed trefit.

***

Při večeři měl Gordon malý proslov. Oznámil, že zítra se začne s přípravami na obsazení Teloronu. Už poslal několik dopisů s prosbami o spojenectví a podporu ve válce. Doufal, že čím dál tím víc vyhrocenější situace donutí neutrální šlechtice přidat se k odboji. Emily se jí svěřila, že si to nemyslí. Meghren, i když to byl špatný král, měl přece jenom velký vliv v celé zemi. Šlechta se mu radši podřizovala a získávala jeho přízeň, než aby skončila na popravišti. To Mira dokázala pochopit, přesto jí to štvalo. Tolik dobrých lidí tady bude bojovat za svobodu a nějaká namyšlená šlechta se nedokáže postavit proti tyranovi. Dokonce ani tajně, tak jak to dělal Leonardo. Při pomyšlení na strýčka se jí udělalo smutně. Pořád viděla jeho výraz těsně předtím, než se skácel na zem. Doufala, že mu alespoň dopřáli rychlou smrt. Nezasloužil si trpět.

Ze zamyšlení ji vytrhla Emily, která vstala od stolu a chystala se k odchodu. Mávla na ní a odvedla jí do stanu. Mira se tu pořád tak trochu nevyznala.

***

Dalších několik dnů neskutečně rychle uteklo. Mira trávila všechen svůj čas trénováním lukostřelby a pomáháním s přípravami. Zjistila, že jejich skrytá pozice v horách není jediná. Vzbouřenců je prý daleko víc a mají roztroušené tábory po celé zemi. Tenhle tábor byl ale zdaleka ten největší. Říkalo se mu velitelský tábor, taky proto, že zde sídlil Gordon, vůdce celé revoluce. Mira se jednou zeptala, jak se k téhle pozici dostal a kdo to vlastně je. Emily jenom pokrčila rameny. Prý je jedno kdo to je, hlavně že je schopný dělat svou práci a dokáže do chaosu v zemi vnést trochu řádu.

Při večeři sebrala Mira odvahu a přisedla si ke Geraltovi. Ten se na ní přátelsky usmál a pokračoval v likvidaci své misky s jídlem. Pořád si nebyla jistá, co si o něm má myslet. Ke Geraltovi se po chvilce posadili i Nicholas a Emily. Jak Mira později zjistila, Felix se zdržel s Diegem na cvičišti a trénovali šerm.

Zanedlouho se kluci pustili do nenucené konverzace, která se zvrhla v hádku o poslední kousek chleba. Misky létaly všude kolem. Po bitce, do které se nakonec zapojila půlka jídelního stanu, se ale všichni jenom zasmáli, bratrsky se poplácali po zádech a postupně odcházeli. Takhle uvolněnou náladu Mira před bitvou nečekala, ale vlastně to dávalo smysl. Člověk se nesmí stresovat a myslet na příštích několik dní. Když se pořád bude bát, že nepřežije, ničeho se tím nedosáhne.

***

Tu noc se jí zdál sen. Všude bylo černo. Cítila, že je v nějakém úzkém prostoru, i když nic neviděla. Najednou jako by se stěny kolem ní začali přibližovat. Vnímala kolem sebe pohyb a zanedlouho se jí stěny dotkly. Svíraly jí ze všech stran a tlak nepolevoval. Drtilo jí to hrudník a plíce dostávaly stále méně kyslíku. Když se bolest už nedala vydržet, probudila se. Vymrštila se na posteli a prudce oddechovala.
„Noční můry?" ozvalo se do ticha. Mira se otočila a uviděla Emily ležet na posteli, očividně vzhůru.
„Hmm." byla její jednoduchá odpověď.
„Neboj se, nic se ti nestane. Slibuju." zašeptala Emily, převalila se na bok a obdařila jí slabým úsměvem. Emily jí úsměv opětovala a lehla si. Znovu usnout jí trvalo asi hodinu.