Duch lesa [DOKONČENO]

48. - Prosím...

(Minule...) Všichni se na sebe podívali a jeden ze Zelených se mlčky ujal páčení zámku cely. Felix si mezitím zmatené prohlížel blonďatého mladíka uvnitř.

„Chrisi?" zeptal se nejistě.

Mladík vzhlédl a vykulil oči.
„Felixi, jsi to ty?" Přistoupil blíž k mřížím a pořádně si ho prohlédl. „Co se ti stalo?"
Felix se ironicky zasmál: „Válka se stala," a zase rychle zvážněl, když se mu koutky úst dostaly do bolestivé pozice.

Zelenému se konečně podařilo vypáčit zámek a pustit zajatce ven. Když se domlouvali na dalším postupu, Mira si prohlížela ostatní cely. Všechny vypadaly prázdně až na tu poslední. Přišla blíž a přimhouřila oči. V zadní části cely ležela nějaká hromada. Původně si myslela, že to je jenom smotaná deka, nebo tak něco, ale čím dál tím víc jí to připomínalo lidskou postavu.

„Tady ještě někdo je," pronesla do rozhovoru ostatních. Ti zmlkli a stoupli si vedle ní.
„Jsi si jístá?" řekl Rafael, když se podíval dovnitř.
„Ano, jsem," odpověděla Mira a potom vykřikla: „Vidíš?! Teď se pohnul!"
„Ticho, nekřič," napomenul jí polohlasem Rafael a poprosil Zeleného o vypáčení dalšího zámku. Když se mu to podařilo, Rafael sundal ze zdi pochodeň a vstoupil dovnitř. Opatrně došel až k osobě a klekl si vedle ní.
„Haló, jste v pořádku? Slyšíte mě?" ptal se a jemně s osobou třásl. Pomalu jí převrátil na záda a světlo z pochodně ozářilo mužskou tvář.
„Strýčku?" zašeptala Mira nevěřícně. Obličej měl špinavý a vyhublý, ale byla si naprosto jistá, že je to on.
„Ty ho znáš?" zeptal se Rafael a naznačil jí, aby šla k němu. Mira vstoupila do cely, zaklekla vedle něj a odhrnula mu přerostlé vlasy z obličeje. Měl povislé tváře a vystouplé lícní kosti. Jeho pečlivě zastřihávaný knír mu nahradil neupravený plnovous. I přesto by ho ale poznala kdekoliv.
„Musíme ho odtud dostat," řekla rozhodně a otočila se na Rafaela.
Ten přikývl a oslovil jednoho ze Zelených: „Pomůžeš zajatcům dostat se mimo bojiště. Běžte."
„Ne, počkejte!" řekl zvýšeným hlasem Chris, který se do té doby potichu bavil s Felixem. „Chci vám pomoct. Vyznám se tady, zavedu vás ke králi."
Rafael se zamyslel a poté opět přikývl. „Dobře."

Zelený vzal Leonarda kolem ramen a odtáhl ho ven z cely.
Žena chytla Chrise za ruku. „Chrisi, rozmysli si to ještě. Můžeš uniknout nebezpečí. Prosím, pojď se mnou." Zoufale ho prosila.
„Ne, mami, nemůžu. Máme šanci vyhrát válku. Konečně se zbavit krále. Musím to udělat," řekl, setřásl ze sebe její ruku a otočil se k odchodu. Žena se potichu rozplakala a pomohla vojákovi s Leonardovým bezvládným tělem. Mira se na něj naposledy podívala, slabě se pousmála a otočila se na dveře vedoucí dál do hradu. Felix si odepnul od pasu druhý meč a podal ho Chrisovi. Ten ho s odhodlaným úsměvem přijal a s ním v čele se skupina vydala dál.

PS: Dneska trochu kratší, ale brzy přidám další.