Duch lesa [DOKONČENO]

39. - Marco

(Minule...)

Za nimi se ozvalo odkašlání. Diego se otočil a rozesmál se. „No vida! My o vlku a vlk za dveřmi. Nazdar, Marco."

„Ahoj."odpověděl Marco a prohlédl si osoby před sebou. „Kdo to je?"

„Noví členové armády."

„Další dobrovolníci?" pozvedl Marco tázavě obočí.

„Ne tak docela. Později ti to vysvětlím. Tohle je Emily a Mira, odteď patří ke tvojí jednotce."řekl Diego a poplácal dívky po zádech. „Ukaž jim, kde budou spát a vysvětli jim chod tábora, já si beru na starost Nicka a Felixe." Ukázal na ně a po rozloučení spolu s nimi odešel.

„Fajn, tak pojďte za mnou."povzdechl si Marco a vedl dívky dál do bludiště zelených praporů.

Za chvíli zastavili u jednoho ze stanů téměř uprostřed zelené části tábora. O pár metrů dál byl o trochu větší stan, zřejmě Marcův.

„Tohle je teď váš domov, doufám, že si pamatujete, kudy se sem jde."

„Proč je stan skoro uprostřed prázdný?" divila se Mira.

„Jeho obyvatelé se asi před dvěma týdny ztratili v akci. Zvykejte si, tohle tu budete slýchat často."odpověděl Marco a zamračil se. „Zbraně máte?" zeptal se po chvilce.

„Ano." Odpověděla Emily. „Já mám luk, pár šípů a dvě dýky."ukázala na luk a toulec na svých zádech a na dýky zavěšené po obou stranách boků. „Ale Mira má jenom dýku."

„To nevadí, bojuje se mi s ní dobře. Nedělejte si starosti."řekla zdvořile Mira.

„Hele, tohle je válka."opáčil trochu zvýšeným hlasem Marco. „Nemůžeš na nepřátelské území nakráčet jenom s dýkou. Potřebuješ pořádnou zbraň. Potom ti něco seženu a pošlu vám i nové oblečení. Teď si běžte trochu odpočinout, zítra ráno vám začíná výcvik."

„Ano, pane."řekli obě na stejně.

„Marco. Říkejte mi Marco. Nesnášim formality."řekl a odešel.

Když dívky vešly do stanu, našly tam tři dřevěné postele, lavor a džbán s dost špinavou vodou a malý stolek. Vedle každé postele bylo malé místo na odkládání věcí a na něm vyhořelá svíčka. Vnitřek stanu působil temně a neútulně, škvírou v podlaze nepříjemně profukovalo. Řekněme, že Mira už spala na lepších místech, ale teď jí to bylo úplně jedno. Jakmile se trochu porozhlédla, plácla sebou na postel, zachumlala se do staré roztrhané deky a usnula.

Ráno je probudilo mdlé sluneční světlo a několik hlasů, stále opakujících slovo: Vstávat! Když Mira otevřela oči, překvapilo ji, že vchod do stanu je otevřený. Vykoukla ven a uviděla několik vojáků Hnědé jednotky, jak obcházejí stany a probouzejí celý tábor. Mira stan zase zavřela a otočila se na Emily. Zjistila, že už je taky vzhůru. Seděla na posteli a protírala si oči. Potom shlédla na zem a našla vedle své postele hromádku čistého oblečení. Dívky se převlékly a vyšly před stan, kde už na ně čekal Marco. Včera byla moc velká tma a Mira příliš unavená, takže měla až teď šanci pořádně si ho prohlédnout. Prvně si všimla hlubokých černých očí. Měl hodně pronikavý pohled, ale ne nepřátelský, naopak vypadal docela mile. Vlasy měl černé, nakrátko ostříhané, ale o něco delší než Diego. Postavu hubenou, ne moc vysokou. Viděla rýsující se svaly, ale nebyl robustní. Svůj tmavě zelený plášť ze včerejška tentokrát neměl. Celkově působil ostražitě, jako predátor, co se plíží ke kořisti.

„Dobré ráno."usmála se na něj Emily. Marco kývnul na pozdrav a potom zvedl ruku. Měl v ní luk a toulec s asi dvaceti šípy.

„Tohle je pro tebe, Miro."řekl a podal jí zbraně. „Během tréninku tě s tím naučím zacházet. Pojďte za mnou." Otočil se a vedl je směrem do středu tábora. Během chůze se pustil do vysvětlování. „Tréninková oblast je v severní až severozápadní části tábora, takže nám bude chvíli trvat, než se tam dostaneme. My jsme v severovýchodní části, pokud se ještě neorientujete."pak se odmlčel, ale ticho nezůstalo dlouho. „Mimochodem, trochu jsem se poptal a zjistil několik zajímavých informací. Tak třeba, Emily, ty a Nicholas jste tady vyrůstali, že?"

„Ano, kdo ti to řekl?"

„Diego. Ty jsi patřila k Zelené, když jí velel Geralt, je to tak?"

„Ano, ale proč..."snažila se něco namítnout Emily, ale nedostala šanci.

„Prý jsi dost dobrá s lukem. Kdo tě to naučil?"

„Proč tě to všechno zajímá?" vykřikla, až se pár kolemjdoucích stráží otočilo.

Marco pokrčil rameny a po chvilce dodal: „Mám takové pravidlo. Jestli chceš vyhrát válku, musíš nejprve poznat své spojence. Pokud nechápeš, nevadí. Brzy to pochopíš."

Zelené prapory se změnily na sněhově bílé. Jestli to Mira správně pochopila, právě procházeli částí tábora, která patřila Bílé jednotce. Viděla spoustu krabic, z nichž některé byly otevřené a plné lahviček různě barevných tekutin. Radši se k nim moc nepřibližovala. Tahle část tábora nebyla moc velká oproti zelené části, takže za chvilku procházeli kolem hlavního velitelského stanu, na kterém visely fialové prapory a směřovaly dál do tábora ke stájím. Když překonali i ty, dostali se na udusanou louku. Kolem už trénovalo několik vojáků. Bylo slyšet cinkání kovu o kov, svištění šípů a pokřikování mnoha hlasů.

Marco se zastavil. „Tohle místo by mělo stačit."zamumlal a otočil se. „Tak jo, začneme s výcvikem."

PS: přidala jsem obrázek vlastnoručně vyrobeného plánku tábora :D ještě něco málo vysvětlivek: sklad funguje pod vedením Hnědé, o hlídku se průběžně střídají vojáci z Červené a osobní stráž si Gordon (osobně :D) vybral opět z Červené. Pokud máte nějaké otázky, klidně se ptejte :)