Kronika Bradavic I - Havraní křik

V. Sliby a prosby

Zmijozel
Společenská místnost - 21:49

Lucius se usadil do nefritově zelené pohovky a zamyšleně hleděl do rudozlatého ohně. Své zmijozelské spolužáky naprosto ignoroval. V jedné ruce otáčel sklenkou s karmínově rudou tekutinou. Náhražka za víno. Nebylo nic moc, ale nic lepšího v tu chvíli po ruce neměl. Hlavou mu vířily různé myšlenky a představy. Vše se ale točilo kolem jeho posledního rozhovoru s otcem.

❇ ❇ ❇  

Abraxas Malfoy si den před odjezdem svého syna zavolal do pracovny. Lucius cestou neopomněl nakopnout jejich domácího skřítka, pro pozvednutí nálady. Když vešel do pracovny, poznal z otcova výrazu tváře, že půjde o něco vážného.

"Luciusi, letos dovršíš osmnácti let a převezmeš většinu zodpovědnosti za náš rod." mluvil s lehkým francouzským přízvukem, který byl pro starší generaci Malfoyů typický. Lucius při jeho slovech hrdě pozvedl bradu. Dmula se v něm samolibost. Abraxas si toho všiml. Neodolal, musel se pousmát nad Luciusovou domýšlivostí. "Avšak," pokračoval po chvíli, "náš rod se pomalu rozkládá. Naše sláva, síla a bohatství už nejsou tak ohromné jako kdysi." na chvíli se odmlčel. Ta slova se mu říkala těžce.

Lucius jako by lehce povadl. Nikdy si nepomyslel, že by na tom mohli být Mafoyovi až tak moc bídně. Viděl, že to jeho otce rmoutí. "To je to opravdu, až tak zlé?" ptal se nevěřícně.

Abraxas pokýval hlavou. "Horší Luciusi. Kouzelnická komunita, už dávno tolik nevzhlíží k nám čistokrevným. Mezi čaroději začínají vzrůstat myšlenky o rovnocennosti nás kouzelníků a mudlů." při těch slovech se jeho i Luciusova tvář zkřivila odporem. Abraxase popadla zuřivost. Praštil pěstí do stolu. "Nechápu to! Kam se poděli naše zásady?! Hrdost nás kouzelníků už klesla tak hluboko, že se chceme bratříčkovat nebo dokonce i srovnávat s tou nekouzelnickou lůzou!"

Lucius zatínal pěsti. Naprosto rozuměl otcovu hněvu. Oba dva je poháněla tatáž moc. Proudila jimi stejná krev a slepě věřili jen v jeden jediný opravdový zákon. Zákon čistokrevnosti. Čistota krve vás povyšuje nade všechny.

Hněv, ale nebylo to jediné co se v Luciusovi vzdouvalo. Lucius pocítil beznaděj. Loď se potápí a on to moc dobře věděl. Zoufale hleděl na svého otce. Takhle to nesmí skončit!

Abraxas se opět uklidnil. Zadýchaně oddechoval.

"Co budeme dělat otče?" nevydržel to už Lucius. Doufal v naději. Pokud existuje, nechtěl na její čekání promarnit ani chvíli.

Abraxas se na svého syna pronikavě zahleděl. Byl na něho neskutečně pyšný. Spatřoval v něm sám sebe.

"Vidím v tobě odhodlání, Luciusi. To mne těší." znovu se odmlčel. Přemýšlel, jak synovi své rozhodnutí podat. Moc dobře věděl, jak na něj bude Lucius reagovat.

"Jistě ses doslechl o jistém mágovi," začal Abraxas zvolna, "který oplývá neuvěřitelnou mocí." Lucius přikývl. Nemělo cenu předstírat, že neví. Věděl moc dobře a bál se co jeho otec zamýšlí. Abraxas vstal ze židle a pomalu obešel stůl. Nedíval se na syna, prsty přejížděl po inkoustovém kalamáři ve tvaru hadího rozevřeného chřtánu.

"Všichni o něm mluví, jakožto o nejsilnějším mágovi všech dob." pravil a opřel se o desku stolu. Dlouhé světlé vlasy, naprosto stejné, jako ty Luciusovi mu spadaly do obličeje. "Je silný, je krutý, ale chce očistit svět. Chce, aby ve světě opět platil zákon čistokrevnosti."

Lucius napnul hruď. "Chceš, abych s tím mágem spojil síly?" přešel Lucius rovnou k věci.

Abraxas se chladně zasmál, očima i prsty však stále přejížděl po kalamáři. "Spojit říkáš, Luciusi? S takovými jako on se nedá spojit." odložil kalamář a pohlédl na Luciuse. "Ne, chci, abys mu nabídl své služby. Služby rodu Malfoyů."