Kronika Bradavic I - Havraní křik

III. Bradavický expres

Bradavický expres - 11:02
Kupé č. 184

   „U Merlinových vousů! Co to bylo?" zvolal konečně James. Všichni čtyři Poberti teď seděli v kupé Bradavického expresu a snažili se vstřebat události posledních několika minut. Sirius jen zavrtěl hlavou. V hlavě i srdci měl zmatek. Zahloubaně se zahleděl ven na ubíhající krajinu.
   „Co, co bylo?" zeptal se nechápavě Peter, nervózně při tom těkal očima z jednoho kamaráda na druhého. Měl takový zlozvyk, všude chodit pozdě a jako obvykle i dnes na nástupiště dorazil těsně před odjezdem. Proto mu celé to dění uniklo.
   „Červíčku, řeknu ti to ve zkratce. Ale žádné otázky." řekl mu Remus. „Já, Sirius, James a Lily jsme si povídali..."
   „To není přesné Remusi." skočil mu do toho James. Remus zakoulel očima.
   „Řekl jsem ve zkratce. Chtěl jsem to zkrátit Dvanácteráku."
   „Ale vynecháváš tím podstatné věci." nedal se James.
   „Tak mu to povyprávěj ty." řekl Remus dotčeně.
   James si důležitě odkašlal. „Tak tedy..." nadechl se a chtěl spustit nejméně dvouhodinové vyprávění, co všechno se seběhlo, ale Sirius ho nenechal pokračovat.
   „Prostě jsme si my čtyři povídali. Přišel Lucius s Bellatrix a Narcissou. Začali si mě dobírat, ohledně toho co se stalo před sedmi měsíci. Pak se tam znenadání objevila Ellayn. Konec, tečka." uzavřel to, aniž by odtrhl oči od okna.
Peter na něho zíral s otevřenou pusou.
   „Máš, namysli tu Ellayn Cavenhoodovou?" zeptal se poněkud zbytečně.
   „Znáš snad jinou Ellayn?" zeptal se Sirius suše.
   „To ale přeci nemohla být tatáž Ellayn Cavenhoodová." vložil se do toho James. „Sice jsem s ní nikdy pořádně nemluvil, ale znal jsem ji od vidění. Tamta Ellayn byla prakticky neviditelná, nenápadná, snažila se na sebe neupozorňovat. Tahle Ellayn...ona..." nedostávalo se mu správných slov.
   „Zářila." dořekl to Sirius za něj.
   „Přesně tak." luskl prsty James a ukázal na Siriuse, který stále civěl ven z okna. „Chci tím říct...je normální aby někdo tak tichý po něčem takovém," omluvně pohlédl na Siriusův odraz ve skle, „kypěl takovou energií."
   Sirius přikývl. „Byla to ona a zároveň nebyla." řekl zamyšleně.
   „Takže znovu nastoupila do Bradavic." ujistil se Peter. Ostatní tři chlapci přikývli na souhlas.
   „To ale znamená, že teď bude chodit do stejného ročníku jako my." uvědomil si Remus.
   „Cože?" Sirius se konečně odvrátil od okna.
   „Víš Tichošlápku, kvůli té "nehodě" nemohla minulý rok složit NKÚ. Musí zopakovat celý ročník a udělat zkoušky, aby se dostala do dalšího ročníku." vysvětlil mu to Remus.
   Někdo zničehonic zaťukal na skleněné dveře kupé a otevřel je. Dovnitř vnikla Andromeda Blacková. Neskutečně se podobala své starší sestře Bellatrix, až na hnědé vlasy a vlídné oči.
   „Á tady je můj nejmilejší bratranec." Prohlásila s úsměvem.
   Sirius vstal. „Ahoj Andy." pozdravil ji. Andromeda mu skočila kolem krku a políbila ho na obě tváře.
   „Ahoj kluci." pozdravila pak ostatní Poberty. Kluci jí pozdrav oplatili.
   „Můžu si k vám na chvilku sednout?" zeptala se Andromeda.
   „Jasně, že jo." prohlásil Sirius a sám se posadil. Andromeda hned následovala jeho příkladu.
   „Co tě k nám přivádí drahá sestřenko?" zeptal se zdvořile Sirius. Andromeda se zamračila.
   „Jen jsem přišla poptat na tvoje zdravý, můj milý bratranče." odvětila mu.
   James si povzdech. „Za chvíli nám přijdou servírovat čaj." poznamenal kousavě. Andromeda ho štípla.
   „Měl bys být vděčný. Jsi svědkem rozhovoru, dvou vznešených Blacků." prohlásila.
   „Odpusťte prosím prosťáčkovi Potterovi." omlouval se James, pokorně se při tom oběma poklonil. Andromeda zvedla bradu a podívala se na Siriuse.
   „Co myslíš Siri? Odpustíme mu?"
   Sirius se zamyslel. „Já bych ho nejdříve potrestal." řekl smrtelně vážně. Andromeda pokývala na souhlas.
   Remus se zachvěl.
   „Co je?" zeptala se ho ustaraně Andromeda a tím okamžitě vypadla z role "důležitá Blacková".
   „Jen mě děsí, jak strašně připomínáš Narcissu." přiznal Remus.
   Sirius nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Tak to bacha Náměsíčníku. Zaprvé, před Andy se nikdy nezmiňuj o její podobnosti, s kteroukoliv sestrou. Zadruhé, Andy se podobá Bellatrix. A zatřetí, jak jsi na to přišel?"
   Remus pokrčil rameny. „Měla stejně důležitý výraz a bradu ve zhruba stejně vysoké pozici."
   „Ehm, ehm. Pánové mohli byste to přestat rozebírat přede mnou." řekla Andromeda nakvašeně. Založila si ruce na prsou a zapadla hluboko do sedadla.
   „Když už jsme u našich příbuzných, jak to že jsi nebyl na oslavě narozenin strýce Alpharda, Siri?" zeptala se trochu vyčítavě.
   „Měl jsem domácí vězení. Navíc pochybuji, že jsem tam někomu chyběl." pokrčil Sirius rameny. Ne že by on sám o nějakou rodinnou sešlost stál.
   „Mě tedy ano!" prohlásila Andromeda dotčeně.
   „Promiň, ale obávám se, že nikdo jiný tvůj stesk po mě nesdílel."
   „Teď křivdíš strýci Alphardovi. Těšil se na tebe. Vždycky se na tebe moc těší. Je od tebe ošklivé, že o něm smýšlíš jako o ostatních Blackových." řekla smutně.
   „Vždy zapomínám, že nejsme dvě, ale tři černé ovce." prohlásil odevzdaně Sirius.
   „Bílé." opravil ho James. Všichni na něj tázavě pohlédli. „Povídám tři bílé ovce v Černém stádě. To nemáte smysl pro humor nebo co?"
   Andromeda se rozchechtala. „To byla ovšem trefa do Blacka, Pottere!" jejich kupé se začalo otřásat pod zvukem a tlakem jejich huronského smíchu.
   „A jak se milánci těšíte na NKÚ?" zeptala se znenadání Andromeda.
   „U Merlina! Přestaňte se už konečně všichni o tom zmiňovat!" vykřikl zoufale Sirius.
   Andromeda se jen škodolibě zasmála. „No jo, náš pejsek Siri se neučil co?" zažvatlala.
   „K čemu prosím tě? Pátý ročník, ještě ani nezačal." odfrkl si Sirius.
   „Zeptám se tě, jako někdo kdo ty zkoušky složil již před rokem, seš si jistý, že ti bude devět měsíců stačit?" do hlasu se jí vkradl hrozivý tón.
   „Co-cože?" polkl Peter naprázdno.
   „Nevšímej si toho Červíčku. Andy ráda straší." uklidňoval ho Sirius.
   „Odpověz mi na otázku bídný červe!" zahřímala teatrálně Andromeda a ukázala na nebohého Petera. „Učil ses?" pronesla obřadním tónem.
   Peter zavrtěl hlavou. „Pak tě nečeká nic jiného, než propadnutí." na to vyskočila ze sedačky. Vypadala trošku jako by zešílela. „Pamatujte na má slova páťáci, vy nižší formy života! Zde na počátku vaší devíti měsíční pouti je již pozdě si dělat plané na děje!" její hlas nabýval na síle a výšce. „Neříkejte pak, že jsem vás nevarovala!" všechny přejela plamenným pohledem.
   Pak se jak vichřice vyřítila z kupé. Cestou málem porazila Lily, která šla zrovna kolem. Rudovláska vyděšeně vytřeštila oči.
   „A je fuč." konstatoval klidně Sirius. James s Remusem pokývali hlavou. Peter vypadal jako na prášcích.
   „Co to doprčic bylo?" zeptala se Lily stále ještě trochu vylekaná. Nevědomky použila jeden z mudlovských výrazů.
   „Co je to za roztomilý výraz to "doprčic" Evansová?" chtěl vědět James. „A co tu děláš? Hledáš mě?"
   Lily znechuceně zavrtěla hlavou. „Nech si zdát Pottere!" když odcházela, mumlala si sama pro sebe „hledat ho! Pchá! To určitě, ale až na svatýho Dyndyho!"
   „Kdy je den svatýho Dyndyho?" otočil se James na kamarády s nadějí v hlase. Sirius bez špetky zájmu pokrčil rameny, Peter vypadal pořád ustrašeně. Jen Remus pochopil, co tím Lily myslela. Když však uviděl jak nadějně se James tváří, neměl to srdce říct mu pravdu.
   „Mám pocit, že je to někdy na jaře." řekl co nejpřesvědčivěji.