Kronika Bradavic I - Havraní křik

VI. Čarodějova Zpovědna!

Pondělí 2. září
Nebelvír
Chlapecká ložnice - 7:15

"Tichošlápku, vstávej ty zablešenče!" vstoupil chlapci do spánku povědomý hlas.

"Dej pokoj Kráturo!" zvolal rozespale. Přetočil se na posteli a spal dál.

"Tichošlápku! Nejsem tvůj domácí skřítek! Buďto okamžitě zvedneš ten svůj línej kožich nebo tě z té postele shodím!" řekl hlas naštvaně.

"Jasně," odbyl ho mávnutím ruky Sirius, "dělej si, co chceš." zívl.

"Ty jeden..."

"Klid Náměsíčníku! Uděláme, jak si jeho lordstvo přeje." rozhostilo se až podezřele klidné ticho. Siriuse to donutilo rozlepit víčka. Zvědavě se přetočil na druhý bok a zamžoural na známé tváře. Bombarda! Pod chlapcem doslova explodovala nálož matrací, polštářů a peřin. Jeho samotného to odhodilo na tvrdou podlahu, až to zadunělo. Bolestivě zavyl, když ucítil svou kostrč. "Dvanácteráku!" zařval rozzuřeně. James, Remus i Peter bojovali s neovladatelnými záchvaty smíchu. Brýlatý chlapec ukázal prstem na Siriuse. "Měl ses..." smích mu nedovoloval mluvit, "měl-měl ses vidět!" a předvedl Siriusův vyděšený obličej. Ta grimasa byla přehnaná, ale úspěšně vyvolala ještě větší záchvat smíchu.

Sirius se vyhrabal na všechny čtyři. Bolestně při tom zakňučel. Když se mu nepřestávali smát, vyrazil ze sebe hrdelní zavrčení. Najednou se odrazil. Na Jamesovi přistál velký černý chlupatý pes a svalil ho na zem. Pes vycenil zuby a vrčel na chlapce, který se stále chechtal.

"Vzdávám se!" zvolal James, když ho pes začal olizovat. "Vzdávám se! Jen už po mě u Merlina neslintej!" setřásl ze sebe psa a překulil se. Zvíře se opět proměnilo v černovlasého chlapce s naraženou kostrčí. "Dneska si nesednu!" postěžoval si.

James už stál na nohou. Vzal Siriuse za paži a stále se uculujíc mu pomohl se zvednout. Náhle se mu obličej zkřivil zhnusením. Nakrčil nos. "Fuj! Smrdí tu nemytý pes!"

Sirius se uraženě zamračil. "No dovol!"

Remus se zakuckal. "Ne, vážně Siriusi. Hrozně smrdíš!" zasípal Peter.

Sirius nevěřícně přičichl k vlastní paži. "Umerlinovejchfuseklí!" zaklel zhnuseně. Málem se při tom zadávil.

"Tos vystihl." James si nedokázal odpustit rýpavou poznámku a to i přes zacpané chřípí.

"Červíčku otevři okno!" zachroptěl Remus "A ty Tichošlápku padej do koupelny!" zavelel a rukou ukázal na dveře oné místnosti.

"Ano mami! Promiň mami!" Sirius rychle zaplul do koupelny.

"A ať ti to dlouho netrvá! Za pět minut vyrážíme na snídani!" křikl ještě Remus, naprosto ignorujíc Siriusovo parodování.

"Zase moc nespěchej." nabádal ho James, "aby nemuseli evakuovat celou Velkou síň!"

"Moc vtipný Dvanácteráku." zabrblal si pro sebe Sirius. Rychle nahlédl do zrcadla. Musel uznat, že to co vidí, se mu dost zamlouvá. Mohl klidně prohlásit, že až na ten smrad se vyspal do krásy. Oslnivě se na svůj obraz usmál. Opět se ozvala jeho bolavá kostrč. Zaklel.

V ložnici mezitím Remus přemýšlel, jak se vypořádá s rozbombardovanou postelí. "Když jsi ji zničil, tak ji zase oprav." řekl Jamesovi.

"Kdo? Já?" koukal na něj kamarád nevěřícně.

"Ano ty!" řekl Remus. James se zamračil. Nakonec jen pokrčil rameny a sáhl pro svou hůlku. Reparo! mávl hůlkou a postel se pomalu vracela do původního stavu. Když bylo dílo dokonáno, Remus uznale přikývl. "To bylo pěkné. Ale ještě by to chtělo..." vytáhl svou vlastní hůlku a beze slova s ní švihl. Postel se sama ustlala.