Kronika Bradavic I - Havraní křik

XXI. Dorian

Havraspár
Famfrpálové hřiště - 15:07

   Poškrábal se na hlavě. Připomínka zuřivosti jeho sestry se v mžiku ohlásila. Sykl bolestí. Co ji to krucinál popadlo? Postupně začal chápat její náhlé rozhořčení. Nechoval se v dané situaci zrovna nejmoudřeji, ale její reakce naprosto neodpovídala jejímu chování. Úplně ho to rozhodilo. Jenže teď měl jiné starosti.
   Znepokojeně pohlédl na nové tváře. Nováčci stáli v jedné řadě a nejistě na něho hleděli. Nebylo jich mnoho, ale na druhou stranu to bylo dost materiálu k doplnění prořídlých řad. Jenže jak moc kvalitního materiálu?
   „Dobré odpoledne." začal pevným tónem. „Já jsem Dorian Cavenhood, kapitán družstva a toto..." ukázal na Michaela, který stál vedle něj s poznámkovým blokem a deskami v ruce, „je můj zástupce Michael Saliven." Michael nervózně přešlápl. Nově nabytá funkce se mu pra nic nezamlouvala. Dorian také z toho nebyl dvakrát nadšený. Michaela měl rád, jenže oba dva dobře věděli, že na nováčky nemá čich. Kdyby bylo po jeho, přijali by všechny, kteří se odlepili od země. Neviděl skryté potenciály a talenty. Na to měla dobré oko Catrin.
   Dorian posmutněl. Těch tváří před ním bylo tolik, ale žádná nepatřila osobě, kterou si zde přál nejvíc. Catrin nebyla jen dobrá hráčka. Dorian ji chtěl svěřit post kapitána. Ona byla víc než schopná zaručit týmu dobré výsledky i následující rok, kdy už Dorian v Bradavicích nebude.
   Nedopatřením se střetl pohledem s jedním z uchazečů. Šlo o starší děvče, zhruba ve věku patnácti, šestnácti let. Dívka se na něj usmála. Dorian byl nepřipravený. Uhnul pohledem, což bylo v této chvíli velice neprofesionální.
   „Předvedete nám, svoje schopnosti. Test bude probíhat formou rychlostního závodu. Půjdete postupně. Až zazní zapískání píšťalky, ohlašující start, vyrazíte ke slalomu, pak bude následovat střelba camrálem na branku, poté se budete vyhýbat potloukům..." musel na chvíli přestat. Informace o potloucích nováčky značně zneklidněla. „Ach, ne. Opravdovým potloukům samozřejmě ne." vytáhl z kapsy pěnový míček. „Tohle bude naše náhrada, za potlouky. Vaši senioři..." ukázal na za sebe na dva vážně se tvářící famfrpálové hráče, kteří již v týmu hráli a letos se opět hlásili, „je po vás pomocí kouzel budou házet. Je to naprosto bezpečné. Ale vězte, že při opravdových trénincích, to žádné náhražky nebudou." zanechal po sobě tísnivé ticho. „Po potloucích, se pokusíte chytit zlatonku, opět imitaci. Nakonec vzlétnete do vzduchu takových sto metrů a střemhlav se spustíte k zemi. Brzděte, dle vašeho uvážení, ale moc neriskujte. Nechceme tu dnes žádné zlomeniny. Vše se bude časově měřit. Buďte opatrní. Nyní se vás ujme Michael." tím ukončil svoji řeč.
   „Takže děcka," začal poněkud rozpačitě Michael. Dorian odcházel a nechal ho, aby se s tím nějak popral. Odešel ke svým spoluhráčům. Vysoký chlapec se špinavě blond krátkými vlasy, pronikavýma ostřížíma očima na něj pokynul.
   „Neukázala se?" zeptal se stručně.
   „Ne." přikývl Dorian a odvrátil zrak.
   Chlapec si založil ruce na prsou a opřel se o stolek, který na famfrpálové hřiště donesli spolu s dvěma židlemi. Povzdechl si, ale pak záhy pokrčil rameny.
   „Budeme to muset zvládnout i bez ní."
   „Jenže Chrisi, já se obávám, že bez ní jsme v háji." posadil se do jedné z židlí. Rukama si unaveně promnul obličej.
    „Máme dost nováčků, najdeme za ni náhradu."
   Dorian na něho úkosem pohlédl.
   „Nikdo nemůže Catrin nahradit a ty to víš. Nikdo není tak dobrý." řekl poněkud útočně.
   Chris zvedl ruce na znamení, že se vzdává. Netvářil se však ani trochu žertovně. Tohle bylo vážné.
   „Moc na věcech lpíš. Někdy si prostě musíme přiznat, že některé věci jsou pryč."
   Dorian praštil pěstí do desky stolu.
   „Já na věcech nelpím!" řekl hrozivě.
   Chrisova tvář měla stále kamenný výraz.
   „Nováčci na vás koukají." zašeptala nesouhlasně Anika menší brunetka s pršáčkem.
   Dorian se podíval směrem k zaškolujícímu Michaelovi. Jeho pohled se opět střetnul s dívčiným pohledem. Opět ten stejný úsměv. Opět uhnul pohledem.
   „Áhá," zapředla spokojeně Anika, které nic neušlo, „ta holka, už po tobě pěknou chvíli pokukuje Doriane." poznamenala.
   „Je to nováček, jasně že rozhozeně kouká." přešel to Dorian. Jako obvykle zcela ignoroval očividné.
   „Ty jsi vážně debil." poznamenala Anika rezignovaně. Nemělo cenu se pokoušet o nemožné, jak sama v průběhu let zjistila.
   Dorian po ní šlehl pohledem. S ní to ale ani nehnulo. Místo pokorného sklonění hlavy, nebo omluvy na něj vyplázla jazyk. Byl to dětinský vzdor, ale v této chvíli působil zvláštně patřičným dojmem. Otočila se na patě a odkráčela.
   Kapitán famfrpálového týmu na ni zůstal civět.
   „To jako vážně?" zvolal za ní nevěřícně. Dívka ho ignorovala.
   Přihrnul se k nim Michael, podle všeho spokojený se svým výkonem.
   „Tak jsem si je vzal do parády." prohlásil pyšně. „Všichni jsou obeznámeni s bezpečnostním opatřením atd. atd."
   „Výborně." pochválil ho ne úplně okouzleně Dorian. Chris jen přikývl. Kapitán natáhl k Michaelovi ruku. Ten na ni nechápavě hleděl.
   „Dej mi prosím seznam."
   „Jaký seznam?"
   „Přeci seznam uchazečů." nastalo chvilkové ticho. „Ty jsi neudělal seznam." konstatoval nakonec Dorian unaveně.
   „Ehm, ne." přiznal Michael.
   Dorian měl chuť protočit oči v sloup, nebo se zatvářit otráveně, ale byl natolik ohleduplný, aby se vyvaroval obou lákadel. Michael to dělal prvně a na věci kolem organizace byl naprosto levý. Dalo se to očekávat, a přesto si Dorian zvolil jeho. Proč? Už ani nevěděl, ale to neznamenalo, že mu to dá sežrat.
   „To nevadí. Jdi a sepiš ho s nimi dodatečně." navedl ho Dorian trpělivě.
   Michael přikývl a poněkud zkroušeně se vrátil k nováčkům.
   „Ten je opravdu levej." poznamenal Chris.
   Dorian si povzdechl.
   „No co mi zbývá?" ptal se spíš sám sebe. Jeho oči zabloudily ke vchodu na hřiště. Nikdo tam však nestál, ani se nechystal vejít. To ho zklamalo. Naděje, že se ještě objeví, pomalu vyprchávala.
   „Ta nepřijde." jako by mu Chris četl myšlenky.
   „Stejně doufám." pronesl Dorian posmutněle.
   Chris ho poplácal po rameni. Bylo mu Doriana vcelku líto. Jeho kapitán si Catrin spojil s famfrpálem. Nikde jinde pro něj nebyla tak opravdová jako právě na hřišti. Pro něj vědomí, že v tomhle světě už nebude existovat, znamenalo ztrátu. Jako by úplně zmizela. Je příliš fixovaný na obrázek Catrin na koštěti. Neuvědomuje si, že to není jen hráčka, ale i normální čarodějka. Chris pochopil Catrinino náhlé radikální rozhodnutí, že se tento rok k týmu nepřipojí. Musel s její volbou souhlasit. I když tím dost podkopala morálku týmu a někteří to přijali jako zradu z její strany. Byl si jistý, že nepřijde.
   Michael před ně na stůl položil seznam.
   „Tady je."
   Dorian s Chrisem na sebe o jeho pročtení nenápadně pohlédli. Seznam nebyl nijak logicky seřazen. Jména nešla podle abecedy, ani podle ročníku. Ani jeden však nic neřekl.
   „Jo. Díky. Ten je dobrý." vypravil nakonec ze sebe Dorian rozpačitě. Nostalgicky vzpomínal na úhledné seznamy a statistiky Catrin.
   Michael zamířil k Anice se značnou úlevou, že už to má z krku.
   „Nemá ještě dávat pokyny ke startu?" otázal se Chris s pozdviženým obočím.
   „Jo to má." odpověděl mu Dorian a bezmocně při tom hleděl na Michaela.
   Chris se odlepil od stolu.
   „Já se o to postarám."
   Kapitán mu věnoval vděčný pohled.
   „Díky Chrisi." vstal od stolu a se seznamem se vrátil k nováčkům.
   „Takže teď vás budu jednoho po druhém volat a vy si dojdete pro koště, které vám dá támhle Anika." ukázal na malou brunetku. „Pak se dostavíte támhle k Chrisovi a ten vám odpíská start. Nějaké dotazy?" v klidu vyčkával. Nováčci se po sobě zvědavě pokukovali. Nezdálo se, že by se někdo na něco chtěl ptát. „V tom případě..."
   Náhle ho přerušila ruka, která vystřelila vzhůru jako blesk.
   „Já mám prosím dotaz!" dívka se na něj usmála. Její hezký obličej tak ještě více vyniknul.
   Kapitán se malinko zarazil, ale hned jí pokynul.
   „Máte přítelkyni?" zeptala se bez obalu.
   Dorian strnul. Nikdo ho na nic takového nepřipravil. Ona se navíc zeptala tak přirozeně, jako by tohle byl výslech a oni mu směli pokládat soukromé otázky. Tváře mu začaly měnit barvu. Zaslechl za sebou tiché pochechtávání. Anika s Michaelem se snažili potlačit záchvat smíchu. Teprve teď si uvědomil, jak pitomě se asi tváří. Pokusil se sebrat. Je jejich kapitán, nemůže ze sebe před těmi nováčky udělat úplného vola. Předstíral, že přeslech Aničino polohlasné zvolání, „do něj holka!"
   „Tahle otázka vůbec nesouvisí s testem, proto na ni nebudu odpovídat." snažil se znovu nabýt svůj respekt.
   „Ale mohl byste." neodpustila si dívka.
   „Radši byste se měla soustředit na test." odbyl ji Dorian. Kokety, co se neudrží na koštěti, v týmu nepotřeboval.
   „O ten ani tolik strach nemám." prohlásila dívka sebevědomě. Úsměv ji stále neopouštěl.
   „Tak to jistě ráda půjdete první. Že slečno..." pohlédl do seznamu, ale jelikož v něm byla dvě dívčí jména, nemohl ji přesně identifikovat.
   „Diana Laurentová." pomohla mu. „A klidně půjdu první." řekla bez zaváhání.
   „Dobrá." řekl Dorian a zapátral v její kolonce se jménem. Diana Laurentová, pátý ročník. Bylo to velice stručné. Catrin vždy připojila k údajům i datum narození a nějaké další informace k dobru. Jenže ta tu v tuto chvíli nebyla. „Dojděte si pro koště a můžete začít."
   Když si Diana od Aniky brala koště, Dorian se neubránil děsivé představě, jak na ni Anika spiklenecky mrká, nebo jí dokonce i něco vykládá.
   Diana došla k Chrisovi na start. Nasedla na koště. Z jejího postoje se dalo vyčíst, že ví, co dělá. Ozvalo se ostré hvízdnutí. Dívka vystartovala z místa.
   Slušné. Rychlí vzlet. Koště plně pod kontrolou, konstatoval Dorian.
   Slalom.
   Blízko tyček. Rychlá. Není to špatné, ale není to čisté. Všiml si, jak se dvě vysoké štíhlé tyčky malinko zachvěli.
   Hod camrálem na branku.
   Camrál chytila bez problémů, ale nemá dobrou mušku. Camrál se s břinkotem odrazil od prstenového tvaru branky. Diana to ale nechala být. Obletěla branku a vrhla se do další fáze testu.
   Potlouk.
   Jednalo se o opravdu důležitou část testu. Potlouk byl zákeřný a dokázal způsobit opravdu ošklivá zranění. Právě teď se mělo ukázat, zda je člověk dostatečně flexibilní, hbitý bystrý, aby v týmu vůbec přežil.
   Má dobré oči a intuici. Hbitá docela je. Zasáhl jí nízký počet dobře mířených potlouků.
   Zlatonka.
   Páni! Diana se jako střela vrhla za imitací zlatonky a v téměř rekordním čase se jí ji povedlo chytit. Rozený chytač. Teď ještě zjistíme, jak moc odvahy v sobě má. A že chytači odvahu potřebovaly. Kolikrát na tom záleželo skóre jejich týmu.
   Střemhlavý slet.
   Vystoupala do určených sta metrů a pak jako sokol při lovu se střemhlav spustila dolů. Počíná si dobře. Ve třiceti metrech začne brzdit. Diana však dál klesala s rostoucí rychlostí. Ze třiceti metrů se stalo dvacet a z dvaceti deset.
   Anika vyděšeně vykřikla. Doriana polil studený pot. Sakra! Ztratila kontrolu!
   Diana přitáhla koště a to opsalo krátký oblouk. Najednou se už neřítila dolů, ale letěla souběžně s povrchem hřiště. Téměř se nohama dotýkala trávníku. Po chvíli zastavila a vítězoslavně seskočila z koštěte.
   Dorian pocítil vlnu úlevy a vzteku. Je snad úplně padlá na hlavu? Takhle riskovat svůj vlastní život?
   Dokráčela k němu s triumfálním úsměvem.
   „Tak jaká jsem byla kapitáne?"
   Dorianův výraz ztvrdl.
   „Tohle bylo naprosto bezohledné, slečno Laurentová. Bezohledné, lehkovážné a úplně zbytečné." pronesl káravě. „Nehledáme dárce orgánů, ale týmové spolehlivé hráče. Po tomhle co jste nám předvedla, vás asi sotva přijmeme."
   Diana se zamračila. Takové kritické hodnocení zjevně nečekala.
   „Měla jsem to pod kontrolou!" namítla podrážděně.
   „Jenže my ne. Co kdyby se vám něco stalo?" jako kapitán nesl odpovědnost za celý tým. Jedna věc byla, když vás srazil potlouk, ale tady šlo o nebezpečí z nedbalosti a lehkovážnosti. Něco takového by ve svém týmu nesnesl.
   „Jenže nestalo." oponovala mu dál.
   „A máte nějakou záruku, že se ani nestane příště?"
   Diana mlčela. Jediné na co se zmohla, byl vzpurný pohled.
   „Další!" zvolal Dorian k houfu nováčků a ukončil tím tak jejich rozhovor.

   „Ne, v žádném případě! Tu ve svém týmu nechci." řekl rozhodně Dorian. Testování skončilo. Právě probíhala týmová porada, kde se projednávalo, koho přijmou.
   „Mě se líbí!" prohlásila Anika. „Má koule. Nebojí se zariskovat. Navíc potřebujeme nového chytače. Neříkej Doriane, že ti nezaimponovalo, jak se po té zlatonce rychle vrhla." pro Dianino přijetí byla všemi deseti.
   „Je bezohledná!" namítl Dorian.
   „To se odnaučí." řekl Chris. Dorian se domníval, že zrovna on je na jeho straně. „Potřebuje trénink. Ne jen kvůli zlepšení dovedností, ale i kvůli týmovému duchu. Mohl by z ní být skvělí hráč."
   „Přesně!" zvolala Anika nadšeně. „Navíc je sakra dobrá. Někoho takového jsme potřebovali! Po celou dobu nad tím koštětem měla stoprocentní kontrolu, což se o ostatních uchazečích říci nedá."
   „Ne, to nepůjde!" odmítal Dorian dál.
   Chrisovi ostříží oči se na něj zadívali. Stále čekáš, ale ona se nevrátí. Právě jsi dostal možnost na její místo dát kvalitního hráče s potenciálem. Kapitán se na něj zamračil.
   „Byla vcelku dobrá." prohlásil náhle Michael.
   „Byla fantastická!" vyhrkla nadšeně Anika. Z jejího tónu šel vycítit lehký feminismus.
   „Ale to přece..."
   „Tak budeme hlasovat." navrhl Michael.
   „Ano budeme hlasovat!" přikývla Anika horlivě.
   Dorian všechny tři zpražil pohledem.
   „Asi jsme tě přehlasovali." prohlásila spokojeně Anika.
   „Fajn. Na starost si ji vezmeš ty Aniko."
   Dívka souhlasně přikývla.
   „Jo, v klidu."
   „Dobře, tři střelce máme," pohlédl na Chrise, Aniku a Michaela, který nahradil Catrinino místo, „brankáře máme, a nově teď máme i chytače. Zbývají dva odrážeči."
   „Myslím, že volba je jasná." řekl Chris a ukázal na jména dvou třeťáků. Oba dva měli vcelku dobré výsledky v testu. Všichni si vyměnili souhlasné pohledy.
   „Jako bývalý odrážeč si je vezmeš do parády ty Michaeli." řekl Dorian.
   Michael přikývl.
   „Dobře to bychom měli. Pojďme jim říci výsledky." navrhla Anika. Sebrala seznam a ujala se vyhlášení.
   Dorian se naposledy ohlédl ke vchodu na hřiště. Catrin se neukázala. Konečně mu došlo, že tohle je doopravdy konec. To poznání bylo frustrující, ale definitivní.

Pozn.aut.:

Chris - mnou vymyšlená postava

Aniky - mnou vymyšlená postava