Kronika Bradavic I - Havraní křik

XXVI. Není Černá jako Černá

Čtvrtek 19. září
Nebelvír, Zmijozel
Učebna přeměňování - 9:24

   Profesorka McGonagallová dohlížela na třídu v podobě mourovaté kočky. Její smysly byly tak ostřejší a citlivější. Málokterý lenoch a flákač jejím bystrým očím unikl. Snad až na dva přeborníky v předstíraném něcoděláním.
   James si podpíral levou rukou ztěžklou hlavu a v pravé držel brk, který měl vytvářet dojem, že si sepisuje poznámky z učebnice. Sirius si naopak založil ruce na lavici a hlavu si na ně drze položil. Oba podřimovali. Bylo to zvláštní, ale profesorka si jich buďto nevšimla, nebo je záměrně ignorovala.
   Remus, který seděl před nimi a poskytoval jim tak spolu s Peterem krytí, je musel proklínat. Naštvat McGonagallovou se nevyplácelo a o to se zjevně ti dva pitomci snažili.
   Mourovatá kočka seskočila ze stolu a proměnila se opět v profesorku. Její smaragdově zbarvený hábit se za ní vlnil, jak tak procházela kolem lavic. Zběžně si prohlížela práci svých studentů.
   Remus naprázdno polkl. Kopl směrem dozadu, aby spáče upozornil na hrozící nebezpečí. Trefil Siriuse do holeně. Chlapec sebou z polospánku trhnul a hekl. To vše ovšem stačilo na to upoutat profesorčinu pozornost. Vydala se pomalu jejich směrem. James se už stihl také probrat. Jeho nachystaná ruka s brkem se dala do pohybu. Začal čmárat jakési nesmyslné klikyháky, aby zamaskoval své flákání.
   Sirius zmateně pomrkával. Konečně se mu zaostřilo vidění, jenže to co spatřil před sebou, by raději neviděl. Štíhlá postava profesorky se svraštělým obočím a rty staženými do přísné linky.
   A sakra!
   Najednou se ozvalo zaklepání a dveře do učebny se otevřely. Stála v nich madame Pomfreyová s velmi vážnou tváří a nezvykle ustaraným pohledem.
   „Minervo." oslovila profesorku a rukou jí naznačila, ať jde za ní. Profesorka ztratila naprosto veškerý zájem o Siriuse a zamířila k léčitelce. Obě vyšly ze třídy a zavřely za sebou. I přes silné dřevo šlo slyšet naléhavý hlas madame Pomfreyové a rozvážný tón profesorčiných otázek. Celá třída úplně ztichla, ale mohli napínat uši sebevíc stejně, nic z jejich rozhovoru nešlo rozeznat.
   „Co se děje?" nedokázal to vydržet Peter.
   Remus pokrčil rameny a James mu nakázal, ať je potichu.
   Hovor ustal. Ozvaly se kroky, které mířili pryč. Dveře se opět otevřely. Stála v nich profesorka bez madam Pomfreyové. Bylo jasně patrné, že problémy léčitelky teď zatěžují i profesorku.
   „Pane Blacku, slečno Blacková." oslovila bratrance se sestřenicí, kteří stěží vnímali přítomnost toho druhého v místnosti. „Sbalte si věci, půjdete se mnou na ošetřovnu. Ostatní si dopíší poznámky ze strany sto padesát osm až sto šedesát devět. Na konci hodiny mi vaše práce odevzdáte na stůl hotové."
   Sirius si z Jamesem vyměnil nechápavý pohled.
   Co se děje? Mám průšvih? Ale proč má jít i Narcissa? A proč na ošetřovnu?
   Rychle si zabalil věci, popadl brašnu a šel za profesorkou. Narcissa se k nim vzápětí přidala a všichni tři tak opustili třídu.
   Nejdříve šli mlčky. Sirius však poznal, že Narcissa je z toho stejně tak nesvá a situaci nechápe o nic víc, než on sám. Hlodala v něm nejistota a hlavně nevědomost.
   „Paní profesorko, co se vlastně děje?" zeptal se nakonec.
   Profesorka dále pokračovala v rychlé chůzi. Povzdechla si a hrubě těm dvěma nastínila situaci.
   „Vaše sestra a sestřenice, mám na mysli Andromedu, měla nehodu. O hodině lektvarů se na ni vylila nějaká žíravina. Má rozsáhlé popáleniny, ale není ve stavu ohrožení."
   Sirius zbledl, jako stěna. Jelikož Narcissina přirozená barva pleti byla právě taková, změnila odstín téměř do průhledna. Oba si navzdory svým dřívějším neshodám vyměnili naprosto vyděšený pohled.
   „Andy!" vykřikl Sirius ve chvíli, kdy se konečně dostali na ošetřovnu. Přiřítil se k lůžku své sestřenice. K jeho hrůze si všiml, že má obvázanou snad celou pravou polovinu těla. Dívka na něho roztřeseně hleděla, plna strachu a bolesti.
   Narcissa se také vrhla ke své sestře téměř jako divá. Když spatřila, v jakém je stavu nedokázala se ubránit šoku. Zalapala po dechu, rukou si přikryla ústa, do očí ji vhrkly slzy.
   „Cissy..." zachroptěla raněná.
   Narcissa se skácela na židličku po levé straně sestřina lože. Roztřesenou rukou, která jí nechránila ústa, se dotkla sestřiny neobvázané paže. Prsty měla studené a bezvládné.
   Sirius si k Andromedě klekl. Byl na opačné straně než Narcissa a tak hleděl, tváří v tvář obvazům.
   „Jak je vám slečno Blacková?" zeptala se jemně a laskavě profesorka McGonagallová. Dívčin stav s ní otřásl.
   „Pá-pálí...to." podařilo se jí ze sebe vysoukat.
   Profesorka ji váhavě pohladila po nepoleptané části čela.
   „To přejde. Madame Pomfreyová vás dá do pořádku. Slibuji." pokusila se o uklidňující úsměv, ale byl to dost chabý pokus. Raději se proto otočila.
   „Umerlina! Horacio, co se to té dívce uvšechďasovců jen stalo?!" zvolala rozzlobeně. Sirius ani Narcissa si doposud nevšimli, že v místnosti jsou i jiní lidé. Naprosto je tedy ochromilo, když spolu s profesorem Křiklanem a klukem z Mrzimoru uzřeli i Bellatrix. Seděla u protější stěny místnosti plna odporu a znechucení. Pomalu si začínali dávat dvě a dvě dohromady.
   „Nevím, Minervo. Skutečně nevím." prohlásil vyděšeně profesor. „Spolu s žáky jsme naprosto bezpečně vytvořit mordiniu. Všechny jsem je měl bezpečně pod dozorem. Pak přišel tady pan Tonks, že ho posílá profesorka Prýtová pro nějaký roztok do hnojiva. No a jen jsem se otočil a ono...inu...stalo se tohle neštěstí." rukama ukázal na obvázanou dívku. Zjevně dále nebyl schopen slova. Proto se ho ujal mladík z Mrzimorské koleje.
   „Odnesl jsem pak Andromedu sem na ošetřovnu k madame Pomfreyové." osvětlil konec toho příběhu.
   „To jste udělal opravdu dobře." pochválila ho profesorka. „Pověste pane Tonksi, viděl jste, co se stalo?"
   Zavrtěl hlavou.
   „Ne. Ale slyšel jsem, jak se Andromeda hádá se svou sestrou." pohlédl na Bellatrix. „Vlastně to byla jen Bellatrix, kdo rozzuřeně křičel."
   Bellatrix si ho nenávistně změřila.
   „Ty tak toho můžeš vědět, ty mudlovskej šmejde!" vplivla mu do obličeje.
   „Slečno Blacková!!" okřikla ji profesorka.
   Bellatrix si jen odfrkla a pohodila hlavou.
   „No tak jsme se rafli a co?! Do obličeje jsem jí nic nevychrstla!" odmítal dosud nevyřčené obvinění.
   „To se ještě uvidí slečno Blacková." z profesorčina hlasu na Bellatrix dopadla jasná hrozba.
   Do ošetřovny vešel Regulus Black, kterého o nehodě informovali jako posledního. Strnul na místě, když svou sestřenici takto spatřil. Vzápětí ale šlehl po Bellatrix očima. Dokázal si o tom udělat dost dobrý obrázek.
   „No mi vás teď necháme na chvíli o samotě." řekla profesorka a společně s profesorem Křiklanem a Tonksem opustili místnost. Madame Pomfreyová došla ke své pacientce s kalíškem oranžové tekutiny.
   „Mohl byste jí zvednout do sedu pane Blacku? Po tomhle se jí ty popáleniny začnou hojit, navíc to tlumí bolest." obrátila se na Siriuse s těmi slovy.
   Sirius přikývl a opatrně Andromedu posadil. Měla kvůli těm pohybům bolesti, ale snažila se veškeré skuhrání potlačit, co nejvíc to šlo. Léčitelka jí přidržela kalíšek u úst. Andromeda ho s velikým sebezapřením vypila. Sirius ji opět opatrně položil.
   „Tak, jen se nebojte slečno, já vás dám do kupy, to mi věřte. Chce to jen čas. Ve vašem případě ho naštěstí nebude mnoho zapotřebí. Za pár dní budete opět čilá jako křivotrnka." ujistila ji madame. Otočila se na podpatku a také odešla z místnosti.
   „Co si to ksakru provedla!" zavrčel hrozivě Regulus skrz zuby na Bellatrix. Pomalu se k ní blížil jako rozzuřená šelma ke své kořisti.
   „Tche." odfrkla si Bellatrix pohrdavě. „Vždyť to nic není. Zase bude v pohodě. Děláš jako bych ji snad mučila." přestala popírat své provinění.
   Siriusovi ztuhly všechny svaly v těle. V životě k nikomu necítil takovou nenávist, takové zhnusení, jako ke své nejstarší sestřenici. Nejradši by se proměnil v psa a rozsápal jí hrdlo, aby už v životě nemohla použít ty své odporné hlasivky, a aby se už nikdy nemohla, nadechnou. Cítil, jak se mu tělo pomalu mění.
   „Siri..." zachrčela Andromeda jeho jméno. Vycítila jeho téměř vražedné nutkání. „ne-nech..." nedokázala ani dokončit větu. Přišla si tak bezmocná a hloupá. Věděla jak výbušnou povahu její sestra má. Mohla tušit, že když její urážlivé poznámky ukázkově setře, může se stát něco hrozného. Ale tohle v žádném případě nečekala.
   Její bratranec, kterého však vnímala spíš jako bratra, ji poslechl. Malinko se uklidnil.
   „Ty jsi naprosto slabomyslná!" křičel na Bellatrix rozlíceně Regulus. „Ublížit vlastní krvi!"
   „Paktu je se s mudlovskýma šmejdama a s křivopřísežníkem." zasyčela Bellatrix. Regulusův plamenný pohled se jí ani v nejmenším nezamlouval. Kdyby jí v tom nebránila zeď, ustoupila by.
   „To nic nemění na tom, že jí v žilách koluje NAŠE krev!!! To je jako by sis chtěla podřezat vlastní žíly! Co na tom, že se stala součástí chátry! Stále je to BLACKOVÁ!!!"
   Andromedě vhrkli do očí slzy. Způsob jakým o ni Regulus mluvil, že i když si to nikdo nepřeje, stále je součástí jejich rodu, jí ubližoval. Vždy věděla, že k nim tak úplně nepatří, ale byli jí rodinou. A když už se zdálo, že si v Bradavicích za ně našla náhradu, přišla další rána v podobě poznání. Nikdo ji tam nechce. Nikdo mě nechce. Byla pouhá vada na kráse. Kdyby to šlo, už dávno by se jí zbavili.
   Ucítila jemný stisk. Narcissa jí křečovitě držela za ruku. V očích se jí zračilo tolik lítosti a smutku. I přes jejich dosud neobjasněný vztah jí dokázala dát najevo, že ji to mrzí a že ji má, ať chce nebo ne stále ráda. Sice ne tak vroucně jako Sirius, ale má. A to Andromedě stačilo ke zmírnění bolesti. Vědět, že Sirius se za ni postaví vždy a Narcissa ji někde hluboko v srdci uloženou má.
   „Děkuji." zašeptala a pohladila sestřin hřbet ruky něžně palcem. Pak pomalu otočila hlavu k Siriusovi.
   „Ty budeš za mnou stát, viď." zašeptala.
   Sirius nevěděl, co ho překvapilo víc, zda slova samotná, nebo to že je Andromeda dokázala říci bez zjevných obtíží.
   „Vždycky." slíbil jí. Postavil se, naklonil se přes ni a políbil ji na zdravou polovinu čela. Pak se k ní opatrně přitiskl do improvizovaného obětí. Sice si vysloužil přívlastek "křivopřísežník", ale tomuhle slibu dostojí, ať to stojí, co to stojí. Znovu už chybovat nebude.
   Se svraštělým obočím pohlédl na svého bratra, který stále vrčel a nadával na Bellatrix, jako rozzuřený pes. Siriusovi blesklo hlavou, že zas tak moc se od bratra neliší.
   Přes celou místnost se ozvalo dunivé zaťukání. Sirius se otočil a spatřil Poberty spolu s Lily stát v kamenném rámu dveří.
   „Nerušíme?" zeptal se kousavě James směrem k Regulusovi a Bellatrix.
   „Ne, pojďte dál." odpověděl místo svého bratra rychle Sirius. Další hádky a šarvátky neměl zapotřebí.
   Kamarádi opatrně došli k lůžku pacienta. Lily zalapala po dechu, kluci ztuhli.
   „Nazdar." pokusila se na ně usmát Andromeda. Hlas jí zaskřípal.
   „Probůh, zlatíčko!" zvolala Lily ohromeně. Postavila se vedle židle, na které seděla Narcissa. Očividně si jí nevšimla. „To je hrozné! Co se stalo?"
   „Menší nehoda o hodině lektvarů." dál se k tomu už nevyjadřovala.
   Sirius pohlédl směrem, kde stála Bellatrix. Ta tam však už nebyla. Regulus se vypařil a tak zbabělá potvora právě vycházela ven z místnosti. Sirius ponechal kamarády a Narcissu u raněné a vydal se za ní.
   Dostihl ji téměř za rohem.
   „Bellatrix!" zvolal za ní.
   Otočila se a pohrdavě si ho změřila.
   „Nemluv na mě křivopřísežníku." záhy se však škodolibě ušklíbla. „To byl ale pohled co? No ta mrcha si to..."
   Vrhl se po ní. Popadl ji pod krkem a přimáčkl jí ke zdi. Vytřeštila oči.
   „Teď mě dobře poslouchej ty jedna odporná kreaturo." hlas měl protkaný zlobou a nenávistí, ale nekřičel. Spíš šeptal. „Nejsi tak nedotknutelná, jak si o sobě myslíš. Ještě jednou Andromedě ublížíš," mrskla sebou a tak ji přimáčkl ještě víc, „stačí, abys jí jen zkřivila jediný vlásek, a já si to s tebou osobně vyřídím. Žádní učitelé, žádná pravidla. Bude to Black proti Blackovi. A věř mi, že já," ještě víc jí stiskl hrdlo, až téměř nemohla dýchat. Začala mu modrat pod rukama, „dokážu být krutý a nemilosrdný." propaloval se jí očima, až do nitra té její prohnilé duše.
   Konečně ji pustil. Sesunula se na podlahu, držela se za krk. Střídavě kašlala a lapala po vzduchu. Pomalu se jí začínala vracet barva. Sirius však nehodlal čekat, zda se vzpamatuje. Obrátil se a zamířil zpět na ošetřovnu. A právě v ten moment si vytvořil svého nejzapřisáhlejšího, nejkrutějšího a nejpodlejšího nepřítele.
   Tohle tě bude mrzet! Bellatrix nikdy neplýtvala planými pohrůžkami. Byla ohromně pomstychtivá a i přes svoji výbušnou povahu dokázala na pomstu čekat. Vyčká si, až nastane ta správná chvíle a pak mu to vrátí i s úroky.

Pozn.aut.:
Tuto kapitolu jsem psala téměř jedním dechem, tak jen doufám, že se mi povedla tak moc jak si myslím.

Jo, připravte se na velké věci! Nebudou sice hned, ale budou!