Kronika Bradavic I - Havraní křik

IX. Princ dvojí krve - část II.

Severuse propaloval les pohledů. Co to dělá? Je to vůbec možný?! Taková drzost! Zloděj! Přehrabovat se někomu v tašce! Četl v nich jako v knize. Z šoku se stával odpor a z odporu se stane opovržení.

Ale vždyť on chtěl jen svoji učebnici! Věc, které věnoval tolik času a energie. Pokud si chtějí ukazovat prsem na zloděje, tak ať ukazují na ni! Pohlédl na strůjkyni tohoto nedorozumění. Čekal falešný ohromený výraz, který by si přilepila na ten svůj nevinně se tvářící obličej. Dívala se na něj, ale úplně jinak než očekával.

Po tváři se jí rozlil vítězně samolibý úsměv. Nepokusila se ho skrýt. Nikdo jiný ho totiž vidět nemohl. A mám tě! Severus na ni zůstal zírat. Dívka na něho mrkla.

„U Merlinovýchvousů! Co to děláte pane Snape?" zeptal se znovu profesor. Nevěřícnost v jeho hlase teď ale vystřídalo rozzlobení.

Severus se pomalu narovnal. „No... já..." nevěděl co říci. Slova se mu v puse měnila v prach. Co má asi tak říci? 'Beru si od slečny Cavenhoodové učebnici, kterou mi ukradla.' Totální bezmoc a zlost se v něm začala pomalu mísit. Těžkost situace na něho doléhala a on sám si nebyl jistý, jestli má vybouchnout nebo utéct.

„Říkala jsem ti, že ten zápisník mám v boční kapse, Severusi." promluvila náhle Ellayn. Zmatené pohledy a ještě zmatenější výrazy.

Nejvíc to však zmátlo právě Severuse. „Co?"

„V boční kapse," protočila oči v sloup nad jeho tupostí, „co si člověk neudělá sám, to nemá." odpojila se od ostatních a došla přímo až k němu. Sáhla do brašny a rozepnula postranní zip. Z jejích útrob vytáhla linkovaný zápisník a brk. „Vidíš." ukázala mu je.

„Stalo se něco?" ptal se profesor značně popleteně.

„Ale kdepak pane profesore," usmála se Ellayn konejšivě, „jen jsem požádala Severuse, aby mi z mé brašny donesl zápisník. Jenže se v ní nedokázal asi dost dobře zorientovat." zasmála se jako by to bylo něco náramně vtipného a ostatní jí to sežrali. Pár se jich také zasmálo. Severus si přišel naprosto dezorientovaný. Kde je a co se děje? „Omlouváme se za přerušení vašeho poutavého výkladu, pane profesore." řekla dívka kajícně. „Dopověděl byste prosím, jaké jsou další vlastnosti Zeleného květu."

Profesorovi opět zajiskřilo v očích.

„Ano-ano. Tak tedy, další úžasnou vlastností Zeleného květu je..." pustil se opět do přednášky. Pozornost všech se opět obrátila k profesorovi. Dívčin oslnivý úsměv se rozpustil. Otočila se k Severusovi, který se začínal teprve vzpamatovávat, a malinko se ušklíbla. Jemně ho poplácala po rameni. „Příště to zkus méně nápadně, princátko." její hlas tiše zaševelil, až Severusovi přeběhl mráz po zádech. V hlavě se mu rozezněl poplašný signál: ví to!

Ellayn ho měla v tom okamžiku jasně přečteného. Vyděšeně valil oči, opět celý ztuhl. Pomalu mu rukou přejela po rameni a plynule ji pak stáhla. Naposledy mu věnovala vševědoucný pohled. Vzápětí se otočila a přidala se k ostatním studentům.

Severus zůstal dále stát na místě. Měl pocit, že padá. Padal do temných hlubin, nic neviděl a nevěděl ani kdy dopadne a zláme si vaz. Přišlo mu, že padá celé hodiny, když zaslechl: „tak pro dnešek končíme. Doufám, že první lektvar máte za sebou a příští hodinu se budete moci vrhnout na další." navrch přidal profesor Křiklan, několik "moudrých" rad a hodina byla u konce. Studenti se v hloučcích trousily ven z učebny.

Profesor Křiklan se naposledy rozhlédl po učebně. „Slečno Cavenhoodová, pane Snape, vy nespěcháte na další hodinu?" zeptal se udiveně posledních dvou studentů, kteří se jaksi neměli k odchodu.