Kronika Bradavic I - Havraní křik

X. Robin

Sobota 7. září
Knihovna - 9:21

Lily se znovu podívala na hodiny. Devět, už bylo dávno pryč a Remus pořád nikde. Jako každou sobotu se s ním měla právě zde sejít, aby společně udělali úkoly. Změnilo se snad něco? Marně si snažila vzpomenout, jestli jí snad neřekl, že tyto jejich schůzky přesunou, anebo úplně zruší. Třeba zapomněl, napadlo ji v jednu chvíli. Hned však takovou myšlenku zavrhla. Remus nikdy na nic nezapomněl.

Znervózněla. Tak to se mu muselo něco stát! Remus byl přímo magnetem na zranění. Patřil do party největších průšvihářů na škole, to je pak lehké si něco udělat.
Lily potřásla nazlobeně hlavou. Nedokázala pochopit, jak tak rozumný, chytrý a upřímný kluk se může přátelit s takovými hejsky. Vlastně Peter ani Sirius nebyli tak špatní. Peter byl možná malinko zakřiknutý a skoro pořád nervózní, ale rozhodně se nechoval zle. Sirius vypadal sice jako playboy, ale byl taky rozumný, citlivý a znal míru. Když tak nad tím přemýšlela, všechno kazil jen ten Potter. Skoro ani na jméno mu nemohla přijít. Takových problémů, co nadělal. Byl to přesně ten typ, který neví kdy přestat a za každou cenu musí být vtipný. To je pořád, Evansová! Evansová!
Dívka vztekle bouchla pěstí do stolu. Přitáhla na sebe tak pozornost ostatních knihomolů.

„Pššt!" vysloužila si ostré napomenutí od madame Pinceové. Lily se omluvně usmála a znovu zabořila nos do svých zápisků. Nemohla se ale soustředit. Hlavou jí neustále vířil protivně se culící obličej, který na ni volal: Evansová! Evansová! Evansová! Obličej se násobil, množil a kroužil v kruhu. Evansová! Evansová! Evansová!

Lily, zatnula pěst a zamračila se. Jeden koutek oka jí ovládl tik. Jmenuji se Lily, ty blbečku! okřikla chlapce v duchu.

Vstala od stolu, sbalila si věci a naštvaně odpochodovala z knihovny. Remusi, ty hňupe! Kde doprčic vězíš? Všechnu vinu za svoje vidiny svalila na nebohého chlapce. Kdyby přišel, nemusela bych na to pako myslet!

Evansová! Evansová! Evansová.

„Uááá!" zavyla dopáleně Lily.

Hnala se chodbami. Vší svou vůlí se snažila Potterův brýlatý obličej vyhnat ze své hlavy. Nedávala pozor na cestu a tak se srážce nevyhnula.

„Kruci!" vykřikla a bolestivě dopadla na zadek.

„Au!" chlapec si bolestivě mnul čelo. Za chvíli mu určitě naskočí boule.

„Proboha, já se hrozně omlouvám... Severusi!" zvolala překvapeně.

„Lily...sst , jau!"

„Promiň, to jsem nechtěla." natáhla ruku k jeho čelu. „Ukaž, bolí to hodně?" v hlase se jí ozývala náhlá starostlivost.

Severus před jejím dotekem ucukl. Lily při tom chvatném pohybu zabolelo u srdce. „Ne, to je v pohodě." zalhal. Pomalu vstal. Rukou si stále mnul naražené místo.

„Já mám s sebou něco, proti bolesti." začala se přehrabovat ve své tašce.

„Říkám, že jsem v pohodě!" vyjel zničehonic. Dívka se s trhnutím zarazila a zmateně se na něj podívala.

Severus nervózně těkal očima. Takhle hnusný být na ni nechtěl. „Hele, já už musím jít." otočil se a zbaběle utekl, před jejím mechově zeleným smutným pohledem.

Lily do očí vytryskly slzy. Proč je na ni tak hnusný? Co se stalo? Proč se jejich vztah tak moc změnil? Uvědomila si, jak všetečně se na ni ostatní dívají. Při pomyšlení, že tu scénu viděli i ostatní, se jí chtělo brečet ještě víc. Pokusila se slzy setřít rukávem dříve, než jí začnou stékat po tvářích a tak dají světu jasně najevo, jak moc raněná se teď cítí.