Blížil se soud. Nevím necítila jsem strach, ale samozřejme se mi tam nechtělo. Zajímalo me jestli přijde i Adel, v nemocnici jsem byla totalne izolovana od světa, zhorsoval se můj zdravotní vsat a myslim ze i psychicky jsem na tom nebyla nejlíp. Pustili me na dva týdny domů. Už jsem si ani nepamatovala kdy jsem naposledy byla ve skole. Často jsem si myslela že by bylo skvělý onemocnět a nechodit do skoly ale do skoly jsem chtela strasne moc. Jedli jsme mufiny ktere udělal Artur na uvítanou, John me jenom vyzvednul a musel zase do prace. Kazdy den jsme si pres skype povídali s Arturem a Johnem, obcas i s babcou a dedou. Takže to nebylo zas tak hrozne ale pořád jsem se tulila k Arturovi a dychala jeho muzskou voňavku. Docela jsem na jeho voňavku ujizdela. Myslim ze to takhle ma kazda holka. Artur mi prisel jako dar od Boha, neco uzasneho co uz nikdy nikdo nenajde. Jako diamant mezi obycejnyma kamenama. On me do niceho netlacil, verte mi vypada jsem hrozne ale on mi porad opakoval ze jsem nadherna. Varil a uklizel, vyslechl a pomohl. Driv bych nahlas na takovyho kluka kricela ,GAY' ale ted huf jsen stastna ze Artura mam, pro nektery je podporou psychiatr, nekdo z rodiny. Pro me to byl on clovek kteryho vezmu za ruku a citim ze ji drzi pevne s odhodlanim ji nikdy nepustit. Clovek kteryho oci rikali vic nez usta, byli tak uprimny, kdyz říkal miluju te stacilo se mu podívat do oci abych zjistila ze to mysli naprosto vazne. Clovek kterymu stacilo me obejmout abych se citila vzacna a potřebna.
,,Tak Stef zitra je soud, nebojis se.'' Zeptal se John pri veceri.
,, Johne co myslis, ze se tesim. Nechci tam a vim ze budu potřebovat hodne sily ale jine reseni tu neni. Johne nevis jestli prijde Adel?''
,, Ne myslim ze ne, nemuzu se ji dovolat byl jsem za ni i doma ale nenasel jsem ji. Snad to tak hodne nevadí? ''
,, Ne nevadi v pohodě. ''
Na Arturovi se mi jeste libilo to ze vzdy rozeznal muj falesnej úsměv od opravdovyho. Docela hodne jsem byla zklamana ale neda se nic dělat. Spalo se mi tezko nebo spis vubec, bolelo me vsechno a taky jsem nemohla usnout strachy. Nebo ja nevim mozna ze to nebyl strach ale spis pocit nejistoty.
Dnes jsme nemuseli dlouho cekat. Pustili nas skoro hned dovnitř. Ale tam jsme Bohuzel cekali hodinu a pak dve, uz tikala treti.
,,Jestli se pan Joseph nedostaví do pul hodiny k soudu jednani bude zruseno.'' Po nijaký chvilce dovnitř vkročil pan v obleku.
,, Musim vam oznamit ze pan Joseph je za hranicemi naseho území. Momentalne byva ve Francii. Detaily se nesmi verejne probírat.''
Jeste pred soudem nam bylo oznámeno ze nesmíme odcestovat po dobu jednání. Myslim ze to vsichni muzou brat jako přiznání k svým činům. Ale Buh vi jestli se doziju dne kdy se Joseph dostavi k soudu a bude verjene prohlasen za vezne do zivoti.
