Moc jsme toho neprobrali, asi jsem neměla náladu a myslim že ani jim se nechtělo zatím nic moc rozebírat. Poprvy jsem viděla jak brečí chlap, Arturovi tekly slzy jak malýmu klukovi. Všichni se drželi docela dobře jen babča s Arturem chvilku brečeli. Myslim že i ja jsem se držela docela dobře, strasne jsem se snažila neukazat jim že trpim vic než bych nejspis mela. Nechtěla jsem aby me litovali. Vědela jsem že par dnu mozna i týdnů budu muset strávit v nemocnici ale k soudu mě museli pustit. Ležela jsem sama v klidu, koukala na hvězdy. Nebrecela jsem. Citila jsem se sama, i když před chvilku odesli lidi kteří me nejspis miluji a nikdy me nenechaji samou. Ale chyběla mi maminka, jeji něžný ruce kterýma hladila moje vlasy, jeji nezny hlas kterým vzdy rikala ze vse bude v pořádku. Víte vlastně v ten okamžik jsem si uvědomila že maminka je něco co nejde nahradit je jenom jedna! Vědela jsem že by na me byla hrda jak se drzim, byla by na me hrda za to ze jsem neprestala verit v zazrak. Ironie. Rakovina třetího stádia, nevylecitela tady už nikdo nemůže cekat zazrak nikdo krome me. Slneji jsem zmackla ruce, řekla jsem si nebo spis přikázala sama sobe že nikdy nepřestanu věřit a ja neprestala. Myslím že každý mame jeste pred narozením daní životní příběh, ten můj me naucil věřit v zazraky protoze jenom vira je to co nas dovede k vítězství. Vsechno vždy konci dobre a když ne neni to konec. Usmala jsem se, nechapu od kud se bere ta sila bojovat. Hned v sest rano me zbudili sestřičky, celý den mi dělali asi tak 30 vyšetření bolelo me vsechno. Dnes za mnou nikdo nemohl přijít. Ne ze by nechtěli nedovolili jim to, ani peníze tu nepomohli. Prej že musím byt par dnu sama a uspořádat si to v hlavě a vsechny vyšetření me strasne unaví. Znělo to nelogicky jediny co me dovede k silentsvi je byt o samotě. Ve ctvret brzo rano me pustili domů, zase jsme jeli k soudu. Bylo mi strasne zle a proto myslím že to nebyl nejlepsi nápad ale jine reseni nebylo. Nas právník byl jeden z nejlepších (taky nejdražších) ale myslím že za ty peníze odváděl skvělou práci. Vtipny bylo to že jsme s Arturem a ani s Johnem vůbec neprobrali rakovinu, doktoři jim vsechno zdělil a ja jsem taky věděla svoje. Za tich par dni jsem strasne zhubla a uz mi zacala i chemoterapie vlasy mi po malinku padaly a muj oblicej uz taky nebyl jeden z nejhezčích. Vypadala jsem hrozne ale Artur me porad pred vsema anebo i kdyz jsme byli sami drzel za ruku a libal porad mi rikal že me miluje a když jsem si ho zeptala proc to porad rika. Řekl kdyby se ti něco stalo nedokazal bych zit s myslenkou že moje posledni veta by byla neco jinyho než jak te strasne miluju. Zase jsme prisli k ti samy lavičce a překvapivě tam seděla Adel.
Děkuji vám strašně moc za všechny komenty a like. Jsem strašně ráda že se vám to líbi. Miluju vás jste úžasný jestli ne vy tak bych už dávno nepsala. Love ya all ♥♥
