V mé hlavě proběhlo miliom ruzných myšlenek. Velké komplikace co si asi mužů představit před pojmem velké komplikace. V tomhle ohledu nenávidím doktory, řeknou něco na půl a myslí si že to všichni pochopí. Přece ne každý umí číst myšlenky, tera pardon vůbec nikdo. V tenhle okamžik jsem do prdele myslela na takové věci, ja nevim jenom přece cítila bych něco kdyby to bylo vážně hrozné. Přece jenom jsem spojena s miminkem, s životem který se ve mě rozvíjí. Přece vím co cítí, zní to divně ale je to pravda.
,, Doktore velmi bych ocenila kdyby jste mě nenapínal jak při předávání dárků.''
,, Odpustím vám vaší drzost, jelikož vím že to dělají určitě ty hormony. Možná že bych mohl zavtipkovat a říct že máme více než jeden problém.''
,, Doktore věřte mi hormony jsou silné.''
,, Dobře takže asi tak, čekáte dvojčata.''
Aha takže on tohle nazýva problémem. Vždyť je to dokonalé, dvojčata co víc bych si mohla přát.
,, Doktore nechápu proč je to tak velký problém jak tady popisujete.''
,, Riziko že Vaše zdraví skolebuje bylo obrovské před tim teď jsme zjistili že čekáte dvojčata, riziko je teď ještě větší. Nechám vás aby jste popřemýšlela o pár možnostech.''
,, Myslíte potrat? To nemůžete myslet vážně.''
,, Zatim slečno.''
Nechápu jak někdo muže být tak bezcitni. Jak někdo může myslet na potrat když se jedna o život. A jak je možné že bych šla na potrat, když už uběhlo 6 týdnů.
Rozhodla jsem se že to nebudu oznamovat rodině, hlavně požádám doktory aby to nikomu neoznamovali. Na to že John protestoval před tim mám velké obavy že by souhlasil teď. Nepotřebovala jsem zrovna teď aby za mno někdo chodil. Bylo až neuvěřitelné kolik toho zvládám. Jednou mi můj táta řekl:nemůžeš tvrdit že znáš život, teď možná znáš něco o životě tak na 10% až ti bude 70 budeš o životě vědět o 68% více, možná. Nikdo nezná život, nejsou žádný pravidla jak přežit, jak si užít anebo jak pochopit lidi. Nikdo nezná pravou bolest.
Myslím že jsem už tehdy mohla znát víc o životě než ostatní dospěli. Vědela jsem co je to bolest, nenávist, láska, zklamání, smutek a dobro. Dokázala jsem do detailu popsat jaký jsou lidi svině. Každý člověk si snaži ze všeho vymačkat to nejlepší pro něho. V životě se musíme rozhodnou na kom nám nejvíc záleží protože všem nebudeme případat dokonalý nikdy. Jen jednu osobu které můžeme odevzdat vše jen té osobě budeme připadat dokonalý. Když jsem ještě byla panna. Ve škole se nás o výchově ke zdraví zeptali, kdy chceme přijít o panenství. Všichni říkali v 15 nebo 16. Když příšla řada na mě řekla jsem až po svatbě. Když se učitelka zeptala proč zrovna po svatbě, řekla jsem že kdybych měla drahokam nedala bych ho jen tak někomu. Všichni se smáli. Kdo by teď uvěřil že mezi tu dobu co oni sháněli partnery na sex ja jsem čekala dvojčata.
Brzo ráno ke mě přišel Artur. Byla sobota takže nemusel do školy.
,, Stef volal nám naš advokát.''
,, No a co, co říkal?''
,, Víš našli Josepha.''
,, Arture kde, proč mluviš tak divně?''
,, Našli ho zastřeleního v domě.''
,, Kdo to udělal? Arture dělej nenapínej mě.''
,, Tvůj, tvůj...''
Chtěla bych všem strašně poděkovat za Vaše komentáře, vždy mě povzbudíte k tomu abych psala dál. Doufám že se vám tenhle díl bude líbit stejně jako ty předchozí (doufám že se vám líbili). Slibuji že za nedlouho přidám další díl. Moc vám ještě jednou děkuji.
P.S. ještě bych vám chtěla zdělit svoje moto které mi vždy pomůže vstát po těžkém pádu.
Bůh neudělal chybu když tě stvořil, ty jen potřebuješ vidět sama/sám sebe tak jak tě viděl Bůh.
Každý z nás je překrásni každý jinak a každý originální.
Love you all!♥♥♥
