Ruce jsem mačkala tak silně že mi nechty udělaly červené čáry na dlani. Odcházela jsem pomalu. Nevím proč jsem z vězení odcházela pomalu. Ne že bych si to uživala, nedokázala bych si uživat to že můj táta trpí. Nejsem tak bezcitná. Jen jsem prostě věděla že další kapitola mýho života je zavřena. Cítila jsem takový nenormální volno. Táta se najednou stal osobou která pro mě neexistuje. Zmizel, odešel a nikdy se nevrátí.
Nastoupila jsem do auta. John s Arturem se na nic neptali, ale byli tak zvědavý až to šlo cítit. Nakonec jsem jim řekla to, co si myslím že by měli vědět.
,, Tak jak se budou jmenovat? ''
,, Kdo? Komu tady budeme dávat jména? ''
,, Artur mi řekl že čekáš dvojčata. Asi víš že nejsem uplně rád, jelikož tady všichni v tomhle autě víme jaký je to riziko ale rozmlouvát ti to nebudu.''
John se pousmál. Otočila jsem se na Artura a řekla potichu aby to neslyšel John. Blbečku.
,, Taky nikdy nic nevydržíš. Mno jelikož vim že to bude holka a kluk. Tak se budou jmenovat Viktorie a Tom.''
,,A to že už víš kdo to bude jsi mi neřekla. Jak víš že budu souhlasit s jménem?''
,,Protože jsme si o tom povídali když si u mě byl miláčku.''
John se začal smát a řekl že budem urcite dokonalý rodice. Jenom jsme s Arturem přikývli a dali si pusu. Jeli jsme se najíst můj apetit teď byl obrovský a snědla jsem toho víc než oni dva dohromady. Bylo mi docela dobře. Bylo mi tak dobře jak to jen v danej moment slo. Tesila jsem se domů. Nenáviděla jsem ten smrad nemocnic, odporny. Tesila jsem se na postel a na Arturovo náruč. Povidali jsme si s Johnem a Arturem o dětech. O pokojíčku, postilkach a obrázkach které budou vyset nad postelí. Jaky budeme kupovat hračky. Líbilo se mi na moment zapomenout na to že nejspíš umřu. Prostě jsme si povídali uplně normálne.
Ležela jsem v posteli a cekala az se Artur osprchuje. On..on je clovek kvůli kterému dýchám. Kazdy vecer mi napsal na dobrou noc a kazde rano na dobre rano. Držel mě za ruku a přímo do očí mi řekl miluju tě. Pamatuji si, jak jsem mu řekla vsechny svoje problémy. Řasenka mi začala téct po tvář a on neutekl on mě obejmul a řekl jsem tu pro tebe.
V posteli jsme si povídali. Viktorie a Tom kopali, netusim kterej z nich kopal ale bylo to dokonalé. Artur držel ruku na mém břiše. Usnula jsem zase v Arturovo náruči. Díky Bohu zase v jeho náruči.
Probudila mě bolest v podbřišku. Silná bolest.
,,Arture proč máme mokrou postel?''
,, Co? Co se děje?'' Artur ještě pořád ospale zadávál otázky. Rozsvítila jsem světlo.
,, Arture je to krev, celá postel je v krvi.''
Čau lásky! Vim že jsem strasne dlouho nepřidávala další dily ale mám doca problémy nad kterýma stracim kontrolu. Ale budu se snazit aspoň o prázdninách víc přidávat. Miluju vás! ♥♡♥♡♥♡♥
