Zklopila jsem hlavu, nádech a výdech a zase nádech a výdech. Bylo to neskutecne tezky co pak muzu zacit kricet nebo brecet. Rikala jsem si ze se musim uklidnit, nikdo mi neuveri kdyz jim reknu ze muz kterej me znasilnil je ted nas ucitel na matiku. Andru si vsimnul ze se mnou neco je, jeste porad jsem sedela s nim. ,,Co je ti Stef? Jsi v pořádku?''
,,Andru potřebují odejit musím vypadnout musím odejit!'' Andru rychle napsal Arturovi ze odchazim. Učitel pan Joseph se na me podíval. Jenom jsem sla spanikarila jsem on me viděl co když, co když se na me vzpomel. Nesla jsem ale utikala, utíkala a brecela z breceni se stal křik z křiku panika. ,,Stef no tak cekej Stef cekej říkám! Zpomal." Artur utíkal za mnou nechtěla jsem zastavit. Nemohla jsem přestat utíkat, brecet nebo křičet. Po cestě jsem ztratila tašku, myslím ze mi vypadl mobil. Jenom jsem utíkala. Po 15 minutách jsem zastavila v nedalekém lese, spadla jsem a brecela utirala jsem z rukou a z nohou spinu, ne neuspinila jsem se cítila jsem se špinavé a hnusne. Pres stromy v dálce ještě pořad sla vidět naše skola. Artur přiběhl ke me, ptal se mne co mi je snažil se me dostat s ti paniky. Moc mu to neslo porad jsem brecela a křičela proč, bylo mi jedno ze tam byl Artur, porad jsem křičela. Jak jsem se cítila, chce vědět jaký je to pocit. Nedá se to srovnat s nečím, nevím fakt me ted nic nenapada nevím jak popsat ten pocit když chce umrit, když chces strhnout svoji kůži, když chcete přestat dýchat. Myslela jsem si ze se zblaznim, Artur volal Johnovi moc jsem si toho nevsimala ale slyšela jsem jak říká ,,Stef se hroutí.'' Jo zpravne v ten moment jsem se zhroutila, lehla jsem si na zem a jen koukala do tmy. Přijela zachranka a John, njakej chlap mi něco pichnul a pak jsem usnula bylo mi dobře jenom jsem spala a nic necitila. Vzbudila jsem se ve své posteli, vedle me sedel Artur držel me za ruku. Nejdřív jsem nechápala proč nejsem ve škole a neucim si matiku. Sedla jsem si a zeptala Artura co tady děláme. ,,Ty si nic nepamatujes? Museli ti píchnout narkozu, aby jsi usnula a uklidnila. Nikdo nechápe co se zi stalo.'' Ted jsem se vzpomela pan Joseph, to jmeno se mi hnusilo. ,,Arture nic mi není jenom jsem se vzpomela, ten učitel vis nevím proč vyvolal ve me vzpomínky. Promiňte jsem kráva.'' Zklopila jsem hlavu do pokoje přišel John. ,,To už nikdy neříkej Krasko! Nemusis se nám omlouvat zvladas to určite lip než ostatní.'' Artur jenom řekl ze John ma pravdu pohladil me po vlasech políbil na čelo a poseptal ze me miluje. ,,Odpočívej za chvilku ti prinesem najíst.''
,,Zatím a děkuji.'' Ležela jsem a premyslela co mám dělat, nemohla jsem jim říct ze to všechno udělal učitel na matiku. Bud by mi nevěřili a nebo by ho sli zmlatit z toho bych nic neměla. Nemohla jsem pomyslet na to ze každou matiku budu muset trpět jeho pohled. Co mi zbývalo neviděla jsem jinou možnost. Nemohla jsem se přiznat k čemu by to bylo k ničemu, jenom bych se mohla zahrabat protože by me pan Joseph zabil.
Cely hodiny ve škole mi utíkali nezkutecne pomalu, ano usmivala jsem se ale uvnitř me zrala temnota, bylo to hrozné. Přišla na radu matika, myslím ze me Joseph nepoznal, nedivim se mu tabule z fotkama znasilnenich holek byla obrovská. Bylo mi tich holek líto a Adel vzpomela jsem se na ni ji mi bylo taky líto. Ale myslím ze ani jedna z tich holek neměla chlapa který je znasilnil na matiku. ,,Tak děti dnes jste byli velmi sikovni, Lailo po hodině přijď ke me do kabinetu.'' Fuj jeho hlas mi pripomel jak na me křičel at vypadnu. Zajímalo by me proč zve Lailu k sobě co když se ona muže stat další jeho oběti?
