Vždy když mi bylo nejhůř sedla jsem si na střechu a pozorovala hvězdy. Nejlíp se mi přemýšlelo na čerstvém vzduchu, poslední dobou sem si nemohla poskládat myšlenky. Bylo toho na mě trochu hodně. Byla jsem unavená, strašně unavená. Ty dva dny co jsem doma jsem skoro s nikim nemluvila ani s Arturem.
Už od malička jsem byla jina, jo stvalo me to kdyz jsem treba byla v sestni. Nezapadla jsem mezi jinyna protoze jsem si nedokazala utahovat z lidi. V autobuse jsem vzdy mluvila s babickama a neprislo mi to trápni, kdyz se mnou zacali mluvit proc bych je mela odstrkovat? Od starych lidi jsem vzdy zjistila nejvíc uzasnych věci. Ale postupne jsem s tim zacala zit normalne. Uz mi nevadilo ze se mi vsichni smejou, stejne jsem vzdy vedela ze lidi kteri urazi jiny, jsou jenom duse kterym bylo kdysi davno ublizeno. Vzdy mi takovych lidi bylo lito. Byla jsem a mozna jeste porad i jsem clovek kterej vi co chce. Vzdy jsem chtela dosahnout neceho vice nez ostatni. Chtela jsem byt vyjmecna. Nechtela jsem zapadnout mezi ostatni a byt jenom loutka. Jsem clovek ktery breci kdyz uvidi cloveka kterej hraje na kytaru na ulici a prosi o penize. Vzdy jsem byla clovek kterej pomohl jinym. Problemy jiných lidi padali na me a aby toho nebylo malo tak se pridali i moje problemy. Stval me fakt ze vlastně niceho nedosáhnu, mam rakovinu a jedina moje sance zemrit spokojene byla videt Josepha za mrizema. Bohuzel misto toho ted on pije vino nekde ve francii. Stvalo me to ze vsichni lidi maji stejný osud vsichni umreme nekteri driv nekteri pozdeji. Problem je v tom ze někteří stastni a nekteri smutny. Myslim ze kazdy clovek by mel umrit stastni. Ocividni příklad jsem ja. Umru ja nevim...umru nejspis neutralni. Anebo vlastne..mozna ze vlastně umru stastna. Zazila jsem lasku a to mi staci k tomu abych umrela stastna.
,,Stef pojd dolu prosim.'' Ozval se Arturovo hlas rychle jsem slezla ze strechy a utikala dolu. Prisla jsem do kuchyně na stole byla mala krabicka.
,, Vtipni je ze jsem se na tohle pripravoval asi pet hodin a ted stejne nevim co rict. Jak nejspis vis jeste nejsme plnoleti. Tata říkal ze je to nesmysl. Že v takovým veku jeste nemuzeme vědět co je to prava láska. Ale Stef myslím ze co je prava laska vim od okamziku kdy jsem te poprvé drzel za ruku. Cetl jsem tvuj seznam tajnych snu. Mozna ze me ted chces prastit panvickou ale poslouchej dal prosim. Jako cislo 24 jsi tam mela. Vdat se za cloveka kterého budu milovat na vzdy.Stef chtel bych se te zeptat.''
Artur se nadechl. Vzal krabicku a rekl.
,,Chtěl bych se zeptat jestli muzu byt ten clovek ktereho budes milovat na vzdy? Vezmes si me Stef?
