Borboie

7. Kapitola - Návrat, aneb když mrtví vstávají z hrobů

Žena na mě chvíli dost šokovaně hleděla. Řekla bych, že naše reakce byly stejné. Potom se ale jako zázrakem oklepala, a přísným hlasem se zeptala: ,,Co chceš?"

,,Já... Dostala jsem informaci, že zde mám probíhat můj trénink, či jak to nazvat, na ryvintika,"odpověděla jsem popravdě. Žena znenadání zjihla a o krok ustoupila ze dveří.
,,Tak to pojď dál. Nechci ti říkat, že jsi tu správně, ale vlastně ano. Ach, děvče, do čeho ses to namočila,"posteskla si žena a nechala mě posadit se na židli.

Její obydlí vypadalo... Očekávaně. Vevnitř to bylo stejně ošklivé, jako zvenku. Ihned za dveřmi byla kuchyně. Tu představoval pouze hnijící kuchyňků pult u levé stěny, na kterém se už dlouho nic nevařilo. Několik kroků od pultu stál malý stůl s třemi židlemi, co nebyly stejné. Naproti stolu stála kamna. Sálalo z nich příjemné teplo, jinak tam ale byla zima. Právě na kamnech zrovna začala pískat konvice. Žena k nim přišla a konvici odstavila na méně teplé místo.

,,Chceš čaj? Ještě než řekneš ne, zdůrazňuji, že ho budeš potřebovat,"argumentovala žena.
,,Dobře tedy, děkuji. Odhaduji, že vy mě asi trénovat nebudete, že?"nadhodila a s vděkem přijala hrneček s nějakým zdánlivě neznámým čajem.... Kdepak, byl to obyčejný, ale i tak chutný čaj černý.

,,Odhaduješ správně. To by byl pak svět už doopravdy rozbitý, kdyby tuhle prasárnu dělaly ženský jako já. Mimochodem, jsem Petra,"představila se žena.

,,Liška. Mohu Vás poprosit o kapku medu?"zeptala jsem se mile. Čaj byl i bez něj dobrý, ale já měla v poslední době docela nízký příjem cukru, proto jsem se snažila ho alespoň nějak doplnit.

,,Já ho tam nedala?"podivila se Petra, ale ihned se otočila ke skříňkám zavěšeným nad pultem a začala nějaké sladidlo hledat. Potom se na mě s trpícím výrazem otočila a řekla: ,,Bohužel, nemám. Ale mohu ti ten čaj osladit magií."

Trošku mě to zamrzelo, ale křečovitě jsem se usmála a přikývla.
,,Vy jste magička?" Zeptala jsem se a při tom vzpomínala na Siilu.

,,Byla jsem, dítě, byla,"odpověděla smutně Petra a podala mi hrneček nazpět.
,,Zakázali vám používat magii, Petro?"ptala jsem se dál, nehledě na to, že svýma slovama ubližuji. A že se pletu do věcí, do kterých mi nic není.

,,Kdepak. Jen... Víš, kolik energie vezme Návrat?"

Návrat, nebo-li vstaní z mrtvých, je velice prastarý obřad. Na pokraji vysílení ho zvládnou pouze zkušení magici, a ti nezkušení... Zemřou. Ohledně původu obřadu se toho hodně traduje, ale já věřím pouze jedné teorii. V dobách, kdy se magie dostávala svému největšímu rozkvětu, se mezi prostými lidmi staly velmi oblíbenými zápasy mezi magiky. V těch dobách žil i nejmocnější čaroděj všech věků, mocný čarověník někdo. Ten měl dceru. Jednou svůj zápas vyhrál a rovnou svého protivníka zabil, to se obvykle stávala. Bohužel, zhrzelá manželka, která se nyní stala vdovou, zatoužila po pomstě. A tak zabila dceru čarověníka někoho. Ten mocný magik věděl, že neexistuje žádné kouzlo, co by mu jeho dcerku vrátilo. I tak ale neztrácel naději a to kouzlo vymýšlel. Po dlouhých letech se mu to povedlo. Již rozpadlé tělo znovu srostlo dohromady a jeho dcera vyskočila z rakve zdravější než nikdy dřív. S čarověníkem už to tak růžové nebylo. Byl silný, to ano, ale už nikdy nepoužil magii. Petra musela být kdysi velice silná magička, když i po Návratu dokázala používat kouzla.

,,No, buď celou a nebo většinu."
,, Správně. A mně vzal většinu." Petra si povzdychla. ,,Teď zmůžu jen tato primitivní kouzla! Jak ponižující."
Žena přešla ke špinavému oknu, odhrnula záclonu a vyhlédla ven.
,,Ach, Oliver již jde."