Borboie

Poděkování

Tak, a je to tady... Najednou nevím, co psát.

Celý tento příběh se tak táhl a najednou tu je konec. Nezbývá mi nic jiného, než se ptát: Kdy se to sakra stalo?! Vždyť teď plánovali útěk z Borboie!
Tak moc jsem si přála, abych to již dopsala, a teď je mi to líto. Vím sice, co chci psát teď, ale jsem zase na dně... Bez ničeho, dokonce i bez prologu... Ale nebojte, Liška a její podivní přátelé se co nejdříve vrátí!

Ráda bych poděkovala nějakému wattpaderovi, ale upřímně mě nikdo nenapadá, takže... No, pojďme raději dál.

Víte, každá z mých postav je maličko inspirována někým skutečným. A těm se teď hodlám věnovat.

Nejvíc ze všeho bych chtěla poděkovat své mamince. Mamko, to ty stojíš za tím, kým Petra je. Je sice o trochu divnější nezodpovědnější než ty, ale myslím si, že to nejsou věci, ve kterých by bylo dobré ji překonat.

Speciální poděkování patří i mé milované - momentálně nachlazené - kočičce Princezně. Liška a Princezna jsou vlastně jedna a ta samá osobnost. Jediný rozdíl je v tom, že je Liška hybrid a Princezna kočka... Inu, pojďme raději dál (To už jsem dnes jednou psala!), než zde začnou padat slova jako například zoofilie.

Má drahá, otravná kamarádko Péťo z autobusu. Všechny mé ukecané postavy jsou po tobě. A všechny unavené a znechucené pohledy Lišky jsou zase mé. I tak tě mám ale moc ráda!

Tati, doufám, že až tě jednou donutím si Borboie přečíst, ihned poznáš, která z postav je inspirována tebou. Snad jednou poznáš, že to, co teda teprve Petra udělá, se může stát i tobě. Ale zároveň jsem ráda, že jsi takový, jaký jsi, protože jsi mi určitě nevědomky hodněkrát pomohl.

A poslední dík patří tobě, kluku, do kterého jsem byla v šesté třídě zaláskovaná. Byl jsi tak ošklivý a já nikdy nezjistila tvé jméno, ale viděla jsem tě jako naprostého krasavce. Průsvitná pokožka, černé vlasy a černé oči. Koho ti to připomíná?

Bylo to těžké, přiznávám. Prodělala jsem cca 5 writters blocků, ale nakonec jsem to dala. Tenhle příběh zažil spoustu mých pádů. Vždy to ale byl on, kdo mi podal pomocnou ruku.

Takže...

Děkuji ti, Liško, za tvou tvrdost.
Děkuji ti, Siilo, za tvou nevinnost.
Děkuji ti, Percy, za tvou oddanost.
Děkuji ti, Petro, za tvé mateřské city.
Děkuji ti, Olivere, za tvé zásady.

Děkuji vám všem, mé děti. K srdíčku jste mi přirostli více než někteří lidé. I když o tom možná nevíte, bez vás bych to již několikrát vzdala. Na to vás ale příliš moc miluju. Za pár dní nashle.

A co bude teď?

Vlková. Něco mnohem většího a složitějšího, než bylo Borboie.

Anotace:
Zdánlivý ráj se může velmi brzy proměnit v peklo. Je to ten moment, kdy Sněhurka poznala, že je jablko otrávené, kdy Růženka zjistila, že se pýchla o trn. Liška není žádná princezna, ale i tak ví, že by byl Edward jejím perfektním nastávajícím. Nicméně zakázané ovoce je to nejsladší...
Percy a Siila se mezitím potýkají s mnohem větší hrozbou v podobě něčeho nadlidského a příliš zlého. Není dobré ignorovat symptomy nemoci a Siila to moc dobře ví. I tak se ale dopouští té samé chyby stále dokola.