Borboie

33. Kapitola - V aleji

Přikývla jsem a nechala se Edwardem vést. Procházeli jsme městem a všichni nás sledovali. Bylo to nepříjemné.

Nakonec jsme asi po hodině mlčení došli do nějaké palmové aleje. Cestičky tam byly vysypané pískem a ostatní prostranství porostlá zelenou trávou. Bylo to k údivu, když ve Vlkové skoro každý den svítilo velmi silné slunce. Zase se ale muselo nechat, že byla ve vzduchu cítit vlhkost, zvláště na kraji města. Aby také ne, když je Vlková v podstatě ostrovní město.
Edward si všiml, kam se dívám.

,,Ta tráva je umělá,"prozradil mi.
,,Ale vypadá tak živě!"namítla jsem.
,,Jo, to ona vlastně je. Ale ta barva je vyčarovaná. Bez kouzel a magie by byl ten trávník místo zelené žlutý,"pokračoval dál Edward.
Zastavili jsme se pod nižší palmou s košatýma větvema a hleděli si do očí.

,,Máš rodinu? Nebo alespoň nějakou přítelkyni?"zeptala jsem se vyčítavě. Čelo jsem měla orosené potem a již jsem jím musela smrdět.
,,Ne. Tedy, měl jsem asi dvě známosti, ale nevydrželo to. Proč se ptáš?" Pozvedl obočí Edward. V jeho podání to vůbec nevypadalo zlomyslně.
,,Já jen, že jsi mi žádné bydlení nenabídl. Tak jsem si myslela, že jsi to udělal z toho důvodu, že by se to tvé partnerce nelíbilo,"vymyslela jsem si první výmluvu, která mě napadla, ale byla to pravda. Proč mi nic nenabídl? A proč Siile a Percymu ano?

,,Myslel jsem si, že budeš bydlet se mnou,"vydal ze sebe Edward. ,,Tedy, pokud s tím budeš souhlasit, samozřejmě."
,,Souhlasím, a ráda." Usmála jsem se jemně. Maličko se mi ulevilo. Na druhou stranu, zase jsem byla nervózní z našeho bydlení.

,,I já jsem rád. A co ty? Našla sis mezitím někoho?"zeptal se Edward.
,,Kdepak, nenašla. Já jsem na to ani nějak tak neměla čas,"přiznala jsem. Rozhodla jsem se, že o tom polibku s Tazareth nikomu neřeknu a snažila se to toho držet.
,,Ach tak. A co jsi vůbec ty čtyři roky dělala?"
,,Toulala jsem se, přežívala. Měla jsem nějaké peníze po tobě, a navíc mě lidi hodně litovali, takže jsem první rok a půl vůbec neměla žádné starosti. Tedy, truchlila jsem, to je jasné, ale materiálně jsem na tom nebyla zas až tak špatně. V Rozkošnici jsem si potom trošku přivydělávala. Nakonec jsem odešla do Borboie a dál to znáš."

Edward chvíli přemýšlel, potom se maličko pousmál.
,,Jo, to zní jako ty."
,,A cos dělal celou tu dobu ty?"zeptala jsem se opatrně. Stále jsem si nebyla jistá jeho reakcemi.
,,No, mamka mě oživila a dala mi nějaké ty šilinky do začátku. Tak jsem se vypravil sem a pracoval na své kariéře architekta. Sice jsem byl čaroděj specializovaný na léčení, ale rozhodl jsem se, že když mi někdo dal druhou šanci, začnu úplně od začátku. Dokonce jsem přemýšlel nad tím, že si změním jméno, ale z toho sešlo. Jako Kowalski jsem tu již měl nějakou reputaci, tak proč se jí vzdát?" Zasmál se Edward.

,,Pravda. I já si nějakou vybuduji,"rozhodla jsem se.
,,V to věřím. Se mnou po boku to bude raz dva. Ale teď... Co kdybychom šli domů?"navrhl Edward.
,,Jistě,"opáčila jsem tiše a znovu se vydala na cestu.

****

Edward mě ve svém domě provedl. V přízemí byla pouze ta tmavá místnost, kuchyně, jídelna, a toaleta. V patře druhém se od schodiště táhla jedna dlouhá chodba. Téměř na jejím konci, po mé pravici, stály dveře - ty vedly do Edwardova soukromí.

Hned za dveřmi byl botník, několik věšáčků na nevyužívané kabáty a zrcadlo. Asi po metru a půl jsme mohli nahlédnout do celé místnosti - levá stěna byla pokryta abstraktními obrazy a jinými zbytečnostmi. Zeď přímo naproti nám hostila dvoje dveře. První po otevření ukazovaly skromnou koupelničku. V jednom rohu stála vana. Žádné necky, nefalšovaná vana. Byla jsem z ní nadšená. U vany stála dřevěná stolička, asi na odkládání věcí.