Lily: Královna Narnie

12. část

"Zajistíme vám nový život. Vrátite se do kraje vaších předků, odkud pochází naší vládci." vysvětloval Telmarínům Aslan. Lily stála ve předu vedla Kaspiana a Aslana. U prostřed byl velký strom. Po jeho levé straně stáli Dávni vládci a po pravé profesor, Dýnil, kentaur, Rypčíp a Lanýžník. V davu stálo mnoho Narnianů a Telmarínu.

"Přijímáme vaší nabídku." přihlásil se jeden muž, který kdysi byl na straně Miraze a přistoupil s Mirazovou ženou a dítětem k Aslanovi. Přihlásil se rovněž kapitán vojska.

"Proto, že jste mi důvěřovali budete na tomto ostrově žít šťastně." řekl Aslan a dýchl na ně. Pak se strom uprostřed terasy otevřel a oni k němu zamířili a... zmizeli.

"Jak můžeme vědět, že nejdeme na jistou smrt?" zařval nějaký muž z davu.

"Pane, jsem připraven vézt svůj oddíl na tamten ostrov, abych jim dokázal, že vám můžou důvěřovat." zvrátil se Ripčíp k Aslanovi.

"Ne," přerušil ho Petr "my půjdeme."

"Cože?" ozval se Edmund "Máš to tady rád."

"Ale i domov miluju." odpověděl Petr. Petr odpojil z opasku svůj meč a přinesl ho Kaspianovi.

"Beru ho jen na přechování." řekl Kaspian.

"Ale my se už nevrátíme." řekla smutně Zuzana.

"Cože? Udělali něco špatně?" zeptala se Lucka Aslana.

"Ne, moje milá. Naopak. Oni se už naučili v Narnii všechno, teď už musí žít dospělý život." vysvětlil.

"Neboj se, Lucko. Vy dva se ještě vrátite." řekl Petr a chytil ji za ruku. Celá čtyřka se šla rozloučit s ostatními. Lucka šla k Dýnilovi, Edmund k Lanýžnikovi, Zuzka k Kaspiana a Petr k kentaurovi. Lily tam stála zaraženě a koukala do země. Teď musí odejít? Proč?

Podívala se na Kaspiana, jak na to on reaguje, ale on se líbal s Zuzkou. Bylo jí jich líto. Když se od sebe odtrhli, usmáli se na sebe smutně a Zuzka šla ke svým sourozencům. Podívala se na své přátele. Všichni se na ní dívali. Přiběhla k ním a každého postupně objala. Nejprve objala Lucinku.

"Doufám, že se ještě potkáme. Jsi velmi odvážna dívka a jsi jako moje sestra."

Pak šla k Petrovi.

"Jsem ráda, že jsem tě potkala. Mám tě ráda a za všechno ti děkuju."

Pak na řadu přišla Zuzana.

"Jsi úžasná a mám tě ráda. Ať se ti tam u vás daří."

Nakonec došla k Edmundovi. Opět se jí rozbušilo srdce.

"Je to inronie, že? Ještě ráno nám to přišlo tak vzdálené a teď se musíme rozloučit" do očí se jí snad poprvé nahnuly slzy "Vraťte se co nejrychleji. Prosím, ne zapomeň na mě."

Když se od něho odtrhla, vrátila se k Kaspianovi, který ji obejmul kolem ramen a ona si otřela jedinou slzu, která jí stékla po tváří.

Naposled se na sebe podívali a vešli do stromu. Zmizeli.