Lily: Královna Narnie

23. část

Už tři dny je konečně moře klidné. Na obloze není ani jeden mráček, vítr ani nezafouká a ani se voda nepohne. Většinu času teď všichni tráví v podpalubí pádlovánim. Od té doby, co se Lily zdál zlý sen, neměla čas se setkat s Edmundem. Lily právě stála na můstku a sledovala rovnou hladinu, když najednou někdo zařval:
"Země na obzoru!"

Lily ihned běžela do své kajuty, obula si vysoké boty, přes ramena si přehodila koženou bundu a do ruky vzala luk a šípy. Vyběhla na palubu a před sebou uviděla sopečný ostrov. Všude byly jenom skály a skály. Vlezla si tedy do první lepší loďky a poplula ke břehu. Očima pořád bloudila po ostrově a snažila se najít misto pro lovení.

"Chceš jít lovit?" zaklepal jí na rameno Ripčíp a Lily přikývla. Věděla, že myšákovi může věřit.

"Taky mi chybí náš les a ta svoboda." mluvil, jako by jí četl myšlenky a ona přikývla.

"Já, Lily, Edmund a Lucka půjdeme obhlídnout ostrov a vy nasbírejte nějaké jídlo." uslyšela Lily Kaspianův hlas ze sousední loďky.

"Hele, nenechávejte mě s tím myšákem." stěžoval si Eustác. Poslední dva dny Lily trávila čas ním a učila ho bojovat s mečem, protože před dvěma dny se Eustác rozhodl ukrást pomeranč. To samozřejmě Lilyin myší kamarád nemohl jen tak nechat, a tak se na Poutníkovi rozpoutal souboj. Samozřejmě Eustác prohrál a pořádně ho to mrzelo. Tak se jejich přátelství ještě víc prohloubilo.

"Já to slyšel." okřikl ho Ripčíp.

"Otrava." zamručel kluk pod nosem, ale tak, že to i Lily doslechla.

"Tohle jsem taky slyšel." ozval se Lilyin kamarád a dívka se pro sebe usmála.

Jen co loďka zadřela o břeh, Lily z ní ihned vyskočila. Rozhlídla se kolem sebe a pro jistotu natáhla na tětivu šíp.

"Není ti horko v té bundě?" zeptal se jí Kaspian. Lily jeho poznámku zignorovala a kývla, aby ji následovali.

Šli dlouho, ale nic nenašli. Nikde nebyla voda, nějaká rostlina, živočich, nýbrž žáden lord. Lily schovala zpátky šíp do pouzdra, bundu si zavázala kolem pasu a luk si přehodila přes rameno. Vedení skupinky přenechala Kaspianovi a na starost si vzala kopaní do kamene. Šourala se za skupinkou a ani si nevšimla, že zastavili. Narazila do Edmunda, co jí probudilo z tranzu.

"Promiň." omluvila se.

"Nevadí." odpověděl. Lily se mu podívala přes rameno a uviděla díru do země a vedle ní provaz přivázaný ke skále.

"Lordi." vyšeptala Lucka a Edmund se začal spouštět dolů. Nejistě si Kaspian s Lily vyměnili pohledy a pak uslyšeli:
"Je to v pohodě. Můžete se spouštět."

Lily bez váhání chytila za provaz a nohama se zapřela o stěnu. Rukama pomalu posouvala dolů a nohama hledala pevná místa na skále. Jáma naštěstí nebyla moc hluboká a za chvíli se Lily ocitla dole. Edmund, když uviděl, že dívka bezpečně zeslezla dolů, pokračoval dál jeskyní. Lily počkala na Lucku a bratra a vydali se všichni za Edem. Na konci jeskyně našli malé skalní jezírko, které nebylo jen tak obyčejné. Na jeho dně spočívala velká zlatá socha s podobou muže a kolem ní bylo plno zlatých věcí. Edmund se přiblížil k vodě a už se chtěl jí dotknout, když najednou Lily zakřičela:
"Edmunde, ne!!"

On stáhl ruku a nechápavě se podíval na dívku. Ona však se zadívala na dvě věci vedle sochy: terč a meč Lorda. Všichni ihned pochopili, proč se tak Lily lekla.

"Musel tam chudák spadnout." řekla Lily "To jezírko je začarované. Změní vše, čeho se dotkne, ve zlato."

"Ale ten meč ze zlata není." zjistila Lucka.

"Meče mají větší moc než jezírko, a proto na ně kouzlo nepůsobí." vysvětlil Kaspian a Edmund si vytáhl svůj meč z pochvy.

"Opatrně, Ede." řekl Kaspian, když jeho kamarád ponořil meč pod vodu, aby vytáhl ten druhý. Lilyin bratr ihned k němu přiskočil a chytil ho za ruku, aby udržel rovnováhu. Edmund pomalu vytáhl meč a podal jej králi. Ten si ho začal prohlížet a Edmund se vrátil zpátky k vodě. Lucka s Lily si vyměnily nechápavé pohledy. Edmund vzal do ruky velkou mušli a zamočil ji do vody. Mušle ihned zezlatla a kluk vyvalil oči. Lily cítila, že se něco stane.

"Nepůjdeme už?" nabídla nejistě a Kaspian se konečně podíval na Eda, který neviděl nic jiného, jen tu zlatou mušli. Byl úplně jiný. Ta laskavá jiskra v jeho očích zmizela a nahradila ji jiskra touhy.

"Lucko, s tímhle bychom mohli ovládnout svět. Nemuseli bychom bydlet u Scrabů, ale žít si svůj život. Můžeme být bohatí." mluvil Edmund, jako by to vůbec nebyl on. Kaspian se důležitě zatvářil a řekl:
"Ale z Narnie si nic odvést nemůžeš."

"A to mi jako kdo nedovolí?" zeptal se výhružně Ed.

"Já." řekl hrdě Kaspian. Edmund se pořádně rozzuřil. Vstal a prstem namířil na svého kamaráda. Lily jen zaraženě stála a nevěřila vlastním očím.

"Už mě nebaví hrát druhé housle, nejdřív po Petrovi a teď po tobě!" vyjel Ed. Lucka se ho snažila uklidnit, ale on ji odstrčil. Lily natekly do očí slzy.

"Byl bych lepší král než vy dva dohromady. Jen se snažíš být jako tvůj otec!" vysyčel Edmund. Oba v tom momentě vytasili meče a Lily se už na to nemohla koukat. Otočila se a rychle běžela k lanu, při čem si otírala tečící proud slz z tváří. Měla smíšené pocity. Nechtěla se ani za jednoho stavět, protože by ublížila tomu druhému. Tak trpěla jenom ona.

V tu dobu se Lucka postavila mezi kluky a pořádně je oba okřikla, co je vzpamatovalo. Schovali meče do pochev a oba se podívali na mizející za rohem postavu Lily.

"Lily!" zařval Edmund, ale ona se nezastavila, protože nechtěla, aby viděli, jak moc ji ublížili. Oba kluci se cítili vinní.

Lily se rychle vyšplhala na horu a běžela na pláž. Potřebovala nějakou útěchu. Když už měla na dohled loďky, posadila se na kámen za skálou tak, aby jí nikdo neviděl, vytáhla luk a šíp natáhla na tětivu. Oči odvrátila k obloze a čekala, až uvidí jednoho z racků, kteří jsou jedinými živými tvory na tomto ostrově. Otřela si poslední slzy a zjistila, že to bylo poprvé co plakala, kvůli tomu, že jí někdo ublížil na citech.