Lily: Královna Narnie

27. část

Už se stmívalo a Lily právě stála ve předu lodi. Usmívala se a pořád měla před očima svou představu budoucnosti s Edem. Představovala si, že bydlí někde v domečku blízko lesa, mají dvě krásné děti: starší dcerku a mladšího syna. Všichni jsou šťastní. Lily se hlavně snažila nemyslet na to, co se stane, když Edmund bude muset opustit Narnii.

"Země na obzoru!" zařval jistý člen posádky a všichni se podívali směrem kam ukazoval. Před lodí se rozprostíral krásný ostrov, plný stromů, keřů a květin. Nad ostrovem zářila Modrá hvězda. Všichni se ihned nahnali do loděk, jelikož všichni chtěli vidět Aslanův stůl. Lily se zařadila mezi ně a se všemi se vylodila na břehu. Lily se rozbušilo srdce blížícím se dobrodružstvím, které tento ostrov ukrýval.

Pláž nebyla velká. Nebyl tady žáden písek, jenom kameny a na horu na skály se bylo možné dostat jen po kamenném schodišti uprostřed skal. Kaspian se po schodech vydal jako první a ihned ho následoval Drinian s Ripčípem. Lucka s Edmundem počkali na Lily a společně se vmísili do skupinky námořníků mířících po schodech nahoru. Za dobrodružstvím se vydali všichni kromě dvou námořníků, kteří hlídali loď, a Eustáce, který byl moc velký. Když vylezli po schodech, ocitli se v houští. Nebo spíš zarostlé staré zahradě, ve které se nacházely různé altánky a fontány zarostlé větvemi. Uprostřed houští vedla jediná cesta a tou se taky skupinka vydala. Mezitím se Edmund, Lily a Lucka dostali až do předu k Kaspianovi. Když dorazili v velkému zarostlému oblouku, byla už tma a při cestičce se zapálily z ničeho nic pochodně. Za obloukem se nacházel velký stůl plný jídla. Jakmile všichni stáli okolo stolu, zapálily se svícny. Lily pocítila jak ji kručí v břiše. Neměli moc zásob a jedli jenom ovoce a zeleninu.

"Aslanův stůl..." řekl nadšeně Ripčíp, když uviděl uprostřed dýku.

Edmund pokračoval směrem ke konci stolu a svítil si na cestu baterkou. Na konci byl velice rozrostlý keř. Edmund posvítil tamtím směrem a skupině se ukázaly tři postavy zarostlých mužů. Seděli na konci stolu obrostlí křovím a nehýbali se.

"Jsou mrtví?" zeptala se Lucka.

"Oni dýchají... Asi jen spí..." zjistila Lily.

"Je to v jídle!" zařval Kaspian a někteří námořníci upustili na stůl jídlo, které se chystali sníst.

Kaspian přistoupil k mužům blíž a prohlédl si je.

"To jsou Lordi." oznámil "Edmunde jejich meče."

Edmund sáhl po tři meče a položil je na stůl. Další dva meče přidal Drinian a pak se všichni podívali na Edmunda. Šestý meč spočíval v jeho pochvě.

"Ede?" vrátila ho zpátky do reality Lily.

"Jo, vlastně." usmál se Edmund a velmi neochotně přidal svou zbraň k ostatním. Meče utvořily kruh a lehce zmodraly.

Najednou se k nim z nebe začala blížit Modrá hvězda. Přistála kousek od stolu a když se dotkla země, proměnila se v ženu. V překrásnou ženu s blonďatými vlasy a modrýma očima. Na sobě měla krásné bílé šaty, dlouhé až k zemi. Ozářila celé místo, kde se nacházela skupinka. Celá posádka se jí uklonila. Bylo vidět, že se všem mužům přítomnost této krásné ženy zamlouvala. Nevyjímaje Kaspiana a Edmunda.

"Kdo jste?" zeptal se omámeně Kaspian. Mladá žena se usmála a lehce se začervenala.

"Jsem Modrá hvězda. To já jsem vás sem přivedla." Hlas měla měkký jako med a velmi příjemný. Jediní nezaujatí touto osobou byly Lucka, Lily a samozřejmě Ripčíp.

"Jste překrásná." řekl okouzleně Kaspian. Dívce se vykouzlila na tváři nejistota.

"Pokud vás tato moje podoba rozptyluje, můžu jí změnit." řekla nejistě.

"Ne!!!" zařvali najednou Kaspian a Edmund. Lily s Luckou se na ně tázavě podívaly a oni si mezi sebou vyměnili naštvané pohledy. Lily to sice trochu píchlo u srdce, ale spíš se jí chtělo smát.

"No tak, jezte... Je to jen pro vás." vybídla je žena.

"Stůjte." zastavil je Edmund "Co se jim stalo?" zeptal se ji a ukázal na Lordy.

"Pohádali se u Aslanova stolu a vyhrožovali si smrti." řekla jim "Jezte a vy mě následujte." Posádka se usadila při stole a začala se doslova cpát. Kaspian, Edmund, Lucka, Ripčíp, Drinian a Lily, která by radši teď něco snědla, následovali ženu na balkón vytesaný do útesu.

"Má paní, kde najdeme sedmý meč?" zeptal se Kaspian. Žena ukázala prstem někam k moři. Všichni pohlédli za její rukou a jejím očím se ukázal nedaleký ostrov. Byl strašidelný. Vypadal jak nový sopečný ostrov, ze kterého unikala zelená mlha. Z tohoto pohledu naskakovala husí kůže.

"Temný ostrov..." vyšeptala Lily.

"Správně. Tam se kryjou všechny vaše nejhorší noční můry. Musíte být opatrní. Bude se pokoušet ovládnout vaší mysl. Buďte odvážní. Přeju vám hodně štěstí." řekla žena a otočila se k odchodu.

"Uvidím vás ještě někdy?" zeptal se s nadějí Kaspian. Žena se usmála a lehce přikývla. Pak se proměnila v hvězdu a vrátila se zpátky na oblohu. Všichni se otočili a šli hned ke stolu, aby se najedli. Kaspian tam však zůstal stát a pořád zíral na Modrou hvězdu. Lily se zasmála a přišla k němu.

"Tady se nám někdo zamiloval." bouchla ho loktem do žeber.

"Je to snad hřích?" zeptal se s ironií její bratr "A ty máš co říkat." zasmál se  a podíval se na Edmunda. Lily se na bratra tázavě podívala.

"Nedělej, že se nic neděje." mrkl na ní.

"Nesnaž se mě naštvat." Lily udělala naštvaný obličej. Kaspian jí obejmul rukou kolem ramen.

"Pojď jdeme se najíst. Čeká nás největší dobrodružství." řekl a oba se vydali ke stolu. Lily se naposled. Podívala na ostrov za sebou, kde je čekalo dosud největší nebezpečí.