Lily: Královna Narnie

14. část

"Sbohem Dýnile. Snad se brzy  vrátíme." rozloučila se Lily se svým starým přítelem. Stála před lodi a v ruce držela luk a šípy a tašku pnou oblečení a potřebných věcí, které ještě nedala do své kajuty na lodi. Otočila se k odchodu, ale něco jí zadrželo. Jedna vzpomínka.

"A..." nevěděla jak začít.

"Ano?" zeptal se Dýnil.

"Kdyby náhodou se vrátili... Řekni ať na nás pičkají." řekla a on ji dokonale pochopil, protože tušil koho má Lily na mysli.

Lily se vrátila na loď. Soupla si mezi Kaspiana a Drinianem. Mávali lidu, který zůstal v Narnii a začali se pomaličku vzdalovat od pevniny. Nakonec už bylo vidět jen tenkou čárku na obzoru, která pomalu zmizela.

"Tak... A co teď?" zeptala se Lily Kaspiana a nadzvedla obočí.

"Poplujeme k Osamělým ostrovům. Tak bychom měli najit první stopy." řekl Kaspian a zamířil ke kormidlu. Lily se vydala do své kajuty.

Nebyla nejmenší. Vypadala jako malý pokoj s postelí, stolem a židlí a skřiní zabudovanou do stěny. Lily si lehla na měkkou postel pokrytou dekou s Narnijským lvem. Vytahla si skicák a tužku, otočila na nepomalovanou stránku a začala kreslit. Nejdřív nesmyslné čáry, které vyladaly jak klubko nitě. Po nějaké chvíli už ale bylo vidět rysy "Jitřního poutníka" a posádky. Kreslila si a kreslila a ztratila pojem o čase.

                          ***
"Ahoj." řekl Edmund a přisedl si k Lily, která si pravě kreslila ve skicáku.

"Ahoj." odpověděla mu.

"Ty kreslíš?"

Přikývla.

"Můžu?" zeptal se už vyspělejší Ed a ukázal na její skicák. Poslušně mu ho podala a on si začal prohlížet její obrázky s otevřenou pusou. Pak se zastavil u svého portrétu. Podíval se Lily hluboko do očí a začal se k ní přibližovat. Srdce se jí rozbušilo.

"Jsem opravdu až taky krásný?" zeptal se ironicky a ona se usmála. Jejich rty byly čím dál tim blíž...

Lily se probudila s bušícím srdcem. Přes okno už svítilo slunce. Nemohla se vzpamatovat. Pořád si musela připomínat, že Edmund je pro ní jen jako bratr, ale nemohla se zbavit výčitky, že se probudila tak rychle.

Vztala z postele. Oblékla si kožené černé kalhoty a boty a volné bilé triko. Vlasy si uvazala do drdolu. A vyšla na snídani.

"Dobré ráno." řekl Kaspian s plnou pusou chleba s máslem (nejedli nic vznešeného).

"Dobré" odpověděla. Vzala si jen jablko a byla na cestě zpátky do kajuty.

"Víc jíst nebudeš?" zeptal se ji bratr.

"Nemám hlad." řekla.

"To budeš pořád jen sedět zavřená v kajutě? Mohla jsi zůstat doma." řekl staroslivě Kaspian a odložil chleba na talíř.

"Neboj se. Jen jsem nějak po ránu ne svá." odpověděla mu a šla do kajuty.

Přišla k oknu a podívala se ven. Okno bylo ze zadu lodě. Lily viděla mořské lidi, jak jí mávají. Konečně Lily opět pocítila dobrodružství zdaleka od všech královských povinností.

Najednou Lily uslyšela nějaký hluk na palubí. Chtěla zjistit, co se děje, a proto vyběhla co nejrychleji na horu.