Lily: Královna Narnie

Epilog

Když se vynořili z vody, seděli úplně suší v pokoji od Lucky v Anglii, v Anglickém oblečení a vedle nich ležel obraz moře s lodí. Všichni seděli smutní. Hlavně Edmund, který měl stále před očima tvář uplakané Lily. Tvář, kterou už nikdy neuvidí a kterou tak miloval.

Eustác vstal, vzal obraz a pověsil ho na své místo nad krbem. Obraz se hýbal a loď právě odplouvala a na ní král a královna Narnie se svou posádkou. Lucka si otřela poslední slzu a vstala ze země. Edmund už chtěl taky vstát, když ucítil ve svých kalhotách, že má něco v kapse. Sáhl do ní a vyndal kus starého papíru. Byl pomačkaný, ale poskládaný. Edmund ho odbalil. Byly to vlastně dva papíry. Na jedném byl jeho vlastní portrét ještě z dob, kdy byl po druhé v Narnii, který kreslila Lily a měla ho schovaný ve svém skicáku. Druhý ještě nikdy neviděl. Lily ho musela nakreslit nedávno. Byli na ní zobrazení oni dva jak se drží za ruce a jsou vysmáti a šťastní. Teprve teď pochopil jaké štěstí ztratil a jak mu bude chybět.

Lucka a Eustác se mu podívali přes rameno.

"Jak se to tady vzalo?" nechápala Lucka.

Edmund však jen pokrčil rameny, protože mu to bylo jedno. Byl rád, že to má.

"Edmunde!" uslyšeli hlas tety Alberty "Někdo za tebou přišel!"

Edmund se nechápavě podíval na Lucku a pak na Eustáce. Obrázky si strčil do kapes, otevřel dveře, seběhl schody a zamířil ke vstupním dveřím. Otevřel. Stála tam dívka. Tuhle tvář moc dobře znal. Jen mu trošku neseděly tradiční anglické dobové šaty do kolen, krátké vlasy po ramena a co tady vlastně dělá.

"Lily?" zeptal se nevěřičně. Ona se usmála a skočila mu kolem krku. Byli nejšťastnější na světě.

Tak a tohle je mojí drazí konec. Po roce a půl jsem to dopsala. Měla jsem delší pauzy, ale jsem ráda, že jsem se vždy k tomu vrátila a dělala tak sobě i vám radost. Jsem ráda, že se vám tak příběh líbil. Zakončení je uděláno tak, aby si každý vymyslel jak se Lily objevila v Anglii. Troška vlastní fantazie neuškodí. Tak vám tedy moc děkuji a možná zase někdy u dalšího příběhu na viděnou.