Lily: Královna Narnie

6. část

Seděla na balkónu Chrámu a nohy jí visely přes okraj. Na obloze se pomalu ukazovaly hvězdy jedná po druhé. Bylo ticho. Ale ne to ticho, které je v noci, když všichni klidně doma pochrupují a jsou ve svých dokonalých krajinách snů. Bylo to ticho, které předcházelo něco, co mělo změnit životy Narnianů.

Lily tam tak seděla a dívala se směrem na hrad. Cítila strach všude kolem sebe. Byl to strach Narnianů z blížíci se bitvy. Z jejích myšlenek jí probudily hlasy. Před Chrám se vyhrnuly stovky narnianských vojáku na čele s vládci, kteří seděli na hřbetě hipogryfů (zkřížený orel a lev). Lily opět pocítila úzkost. Na její kůži se objevila nepříjemná husina.

Nikdo o ní ani nezavadil pohledem. Pouze jeden tmavooký chlapec, který byl od ní sotva o 2 roky starší. Edmund jí přímo hltal pohledem. Když se ty její oči setkaly s jeho, Lily se pocítila hned lépe. On se na ní povzbudivě usmál a zamířil na hrad s celým vojskem Narnianů.

"Hodně štěstí." zašeptala, vstala a zamířila do vnitř.

                           ***
Procházela se chodbičkami Chrámu a přemýšlela. Co by bylo, kdyby se neobjevil ani její bratr, ani dávni vládci? Pomohl by jim Aslan? Co by asi Lily dělala? přemýšlela. Měla hlad. Zamířila do hlavní haly, kde měly Narnianky s dětmi čekat na své muže. Když tam vztoupila, opět pocítila úzkozt a pocit viny. Všechny ženy a děti sklesle seděli a s nadějí se dívaly ke vchodu. Každá z nich čekala, že se právě její muž, či milovaná osoba, vrátí.

Lily ihned přešla chuť na jídlo. Chtěla se jít zpátky podívat na balkón, když najednou jí někdo oslovil:
"Lily."

Otočila se a před ní stál mladičký kentaur, který se na ní díval krásnýma modrýma očima. Věděla, že jeho otec je teď v bitvě a chlapec bude od ní čekat potěšení.

"Ano?" šeptla.

"Proč jste nešla s nima?" zeptal se. Zaskočilo jí to. Nevěděla, co mu má říct. Proto pouze zakroutila hlavou, pohladila ho po tváři a smutně se na něj usmála. Otočila se k němu zády a zamířila do chodby, která vedla k Kamennému stolu, kde právě přebývala Lucka. Už byla Lily u vchodu, když se najednou za ní ozvalo:
"Ale oni vás potřebují. My vás potřebujeme. Narnie vás potřebuje."

Zarazilo jí to. Srdce se jí rozbušilo. Ten kluk má pravdu. Otočila se na něj. Usmíval se povzbudivě. Ona otočila svůj pohled na hlavní bránu. Přitahovalo jí to tam jako magnet. Podívala se na hlouček lidí, kteří se na ní povzbudivě usmívali a přikývovali hlavami na souhlas. Opět se podívala na vchod. Za dveřmi umírali její přátele a poddaní, a ona tady jen tak stála. Byla už rozhodnutá. Naposled se podívala na mladého kentaura a usmála se na něj. V hlavě jí pořád znělo: Narnie vás potřebuje, Narnie vás potřebuje!!!
Přistoupila ke svému luku, šípům a meči, které nechala v koutě. Luk a toulec se šípy si přehodila přes rameno a meč si zastrčila do pochvy u opasku. Naposled zabloudila pohledem k poddaným a rychle vyběhla ze dveří ven. Když se nacházela před Chrámem na louce, zapískala na prstech a ihned vedle ní stál mladý gryf. Před 2 lety, když jí bylo 13, zachránila ho ze síti telmarínských pytláků a od té doby je jí gryf prostředkem k rychlému přemístění.

Pohladila ho po srsti a ihned mu vyskočila na hřbet.

"Na hrad." řekla a gryf vystřelil do vzduchu a zamířil na hrad.