Lily: Královna Narnie

5. část

"Co to mělo znamenat?" zeptal se Kaspian a zamračil se na svou sestru. Byla vzteklá. Jak můžou rozhodovat o narnianéch bez jejího zvolení.

"To bych se měla ptát já." řekla Lily a založila si ruce na prsou.

"Hele, možná si myslíš, že už jsi dospělá a můžeš rozhodovat o takových věcech. Ale není to tak... Pořád jsi dítě." řekl a ukázal na Lily prstem. Zarazilo ji to. Jak ji může někdo, kdo ji nezná ani  den, říkat jaká je?

"Jo a pro tvoje dobro nepůjdeš s náma. Zůstaneš tady s Luckou." řekl klidně a myslel si, že už s ní skončil.

"Cože?" vykřikla.

"Nebudeš bojovat." zvýšil Kaspian hlas.

"To že jsi půl dne mým bratrem, neznamená, že mi můžeš rozkazovat!" zařvala a její hlas se nesl celým chrámem. "Nejsi král a nikdy jim nebudeš! Stydím se za tebe." vyplívla mu do tváře. Skoro se dotýkali nosy, jak blízko byli u sebe. Kaspian vztyčil prst. Byl opravdu rozrušený.
Zašeptal:
"Zůstavaš."

Otočil se k ní zády a odešel. Chtěla vytasit meč a bojovat, ale věděla, že tím by si skazila reputaci. Opřela se čelem o zeď a snažila se uklidnit. Už to nebyla ta její krásná a milovaná Narnie.

                             ***

"V pohodě?" zeptal se Edmund, který si k Lily přisedl, když seděla naproti velkého obrazu Aslana. Prosila ho právě o pomoc a moudrost všem Narnianům.

Nechtěla mu odpovědět. Záviděla mu to, že bude moct bojovat. On věděl o její hádce s Kaspianem. Věděli to všichni.

"Víš, někdo bude muset hlídat Chrám, když my budeme v boji..." řekl opatrně. Proč jsou všichni tak naivní.

"Nejsem malá. Vím, že mě jenom utěšujete, ale jste rádi, že vám malá holka nebude překážet v bitvě." odsekla a ani se na něj nepodívala.

"Na radě jsi říkala, že je ještě jiný způsob než zemřít tam nebo tady. Co jsi tím myslela?" zeptal se a Lily opět odvrátila pohled na Aslana. Edmund věděl, že myslela na velkého lva.

"Minule vám pomohl v nouzi, ne?"

Přikývl.

"Stačí mít pouze naději." řekla a vztala. Neměla náladu na rozhovor. Chystala se k chodbě, když najednou jí těsně před hlavou vystřelil meč a zastavil jí. Podívala se na správce tohoto činu. Samozřejmě byl to Edmund a díval se na ní s nadzviženým obočím. Usmála se na něj a ihned vytasila svůj meč. Meče o sebe cinkaly a soupeři se kolem sebe různě kroutili a dělali nejpodivnější kreace. Lily opět byla šťastná a zapomněla na všechny své problémy. Nido nechtěl prohrát, ale ani zvítězit.

Najednou když ona udeřila mečem o jeho meč, on zavrávolal a spadl na zem ze schodů.

"Ede!" vypískla a srdce se ji rozbušilo strachem. Seběhla k němu a klekla si na zem. Otočil se a hlasitě se začal smát.

"Ty jsi blbej!" okřikla ho a praštila ho po zátylku hlavy. Tak si koukali jeden druhému do očí. Případali si tak blízci. Lily se probudila jako první z toho divného komátu, který byl pro ní novinkou. Vstala, uhladila si vlasy a hodila přes rameno:
"Měl bys se připravit na boj."

Odešla.