Lily: Královna Narnie

25. část

Lily seděla na břehu ostrova. Vždy když připlula vlna, dotkla se jejich prstů u nohou. Sledovala západ slunce a přemýšlela. Přemýšlela o minulosti a budoucnosti. Přemýšlela o tom, co se stane, když Edmund a Lucka skončí svou misi v Narnii a odejdou odsud navždy. Byla to těžká myšlenka, která Lily velmi trápila. Milovala Edmunda, ale věděla, že jejich láska nemůže trvat na věky.

"Měla bys si obléct plášť. Začíná být zima." uslyšela za sebou Edmundův hlas. Usmála se na něj a ten se vedle ní posadil.

"Stál jsi tam dlouho?" zeptala se.

"Ani ne..."

Nastalo ticho. Nemluvili už spolu hodně dlouho a nikdo nevěděl jak začít.

"Ehm... Já..." prolomil Ed ticho a Lily se k němu otočila na důkaz, že ho poslouchá "Chtěl jsem se ti omluvit za to, co se stalo v jeskyni. Vůbec nevím, co mě to napadlo. Mluvil jsem úplně z ces..." nedokončil, protože Lily spojila jejich ústa v krátký, ale láskyplný polibek. Když se odloučili, usmáli se na sebe a dlouze si prohlédli do očí.

"Tak holčičko, ale teď sis to pořádně zavařila ty." řekl s úsměvem Edmund a Lily nadzvedla tázavě obočí "Viděl nás tvůj bratr moje sestra, myšák, dra..." Lily mu přikryla rukou pusu.

"Pšššt..." utišila ho. Podívala se za sebe, jestli je někdo neviděl. Edmund si sundal z pusy její ruku a začal se hlasitě smát.

"Ty jsi blbej." otočila se Lily k němu a žďouchla ho loktem do boku. Edmund se začal smát ještě víc. Dívka protočila zorničkami a usmála se. Když se Edmund uklidnil, objal ji jednou rukou okolo pasu a ona si opřela hlavu a jeho rameno. Seděli tam tak a sledovali západ slunce. Bylo to krásné. Oba si užívali svojí blízkost a nepotřebovali slova, aby se cítili příjemně. Těšili se z přítomnosti toho druhého. Edmund si pak opřel hlavu o tu Lilyinu. Lily zapomněla na její nepříjemnou myšlenku a cítila se jako v pohádce. Dívce se začaly zavírat víčka. Zachumlala se do svého pláště a přitiskla se k Edovi.

V polospánku Lily uslyšela:
"Miluju tě."

Lily se pro sebe usmála, ale nezmohla se na žádné slova.
                         ***

"Nepůjdeme už?" probudil ji z polospánku Ed. Lily přikývla a Edmund jí pomohl vstát. Lily se na něj usmála a zachumlaná do svého pláště zamířila k ohništi. Posadila se na deku blízko Lucky a Gael. Edmund však zamířil k Kaspianovi. Nespustil však Lily z očí, která se uložila ke spánku a po krátké době začala pravidelně oddechovat. Tak byl zabraný sledováním Lily, že ani nevnímal okolní svět.

"Je hezká, viď?" zeptal se ho Kaspian. Ed přikývl.

"Počkat, co?" probudil se Edmund z transu. Kaspian se usmál.

"Že je Lily hezká."

"Ale jo, je." odpověděl Ed.

"Hele, vím, že něco mezi tebou a Lily je."

Edmund se snažil něco říct, ale Kaspian pokračoval.

"Nemám nic proti. Jsem šťastný, když ona je šťastná."

Edmund si oddýchl a usmál se na krále. Zapadlo ticho. Oba se podívali na spící princeznu.

"Jsme opravdu daleko od domova." řekl zahleděný do tmavé oblohy plné hvězd Kaspian "Tyhle souhvězdí jsem nikdy v životě neviděl."

"Já také ne." přikývl Ed "Ale je tady krásně."

"Snad se ještě kdysi vrátíme domů." doufal Kaspian.

"Myslíš, že vše dopadne dobře?" zeptal se Edmund.

"Mluvíš, jako by to bylo tvé první dobrodružství." když zjistil, že to jeho přítel myslí vážně, pokračoval "Musíme myslet pozitivně." řekl a zahleděl se na překrásnou oblohu.

Edmund však nebyl spokojený s královou odpovědí. Myslel co se stane s Eustácem a co když zelenou mlhu nepřemůžou, a hlavně, co se stane s ním a Lily. Co bude, když se budou muset vrátit do Londýna? Uvidí se s ní ještě někdy?

"Půjdu už spát." vyrušil Edmunda z přemýšlení Kaspian "Dobrou noc."

"Dobrou." odpověděl Ed a král se ihned uložil. Tmavovlasý mladík ho ihned následoval.