Lily: Královna Narnie

30. část

Had padl.

Najednou se ostrov začínal rozpadat. Rozplýval se ve vzduchu a pomalu šlo vidět nebe a slunce. Byl to konec. Našli všechny Lordy a porazili zlo. Bylo to za nima.

Lily ležela na palubě a vedle ní se zvedal její bratr, se kterým drželi lano, které se těsně před Edmundovou vítěznou ránou utrhlo. Kaspian podal Lily ruku a pomohl jí vstát.

"Je to za náma. My to zvládli." oddechl si Kaspian a pořádně sestru objal. Oba se podívali na Edmunda, který slézal z lanového žebříku. Jen co se dotkl parket, pověsila se mu kolem krku Lucka. S úsměvem ji objal. Pak oba zamířili ke královským sourozencům. Edmund se pořád upřeně díval na Lily a při tom se usmíval. Lily cítila jak se červená. Vlastně se červenala vždy, když se na ní Edmund díval. Teď však kromě červenání to byla také krev, která jí stékala z rozříznutého obočí. Edmund hned objal Lily jen co byl při ní. Pak se zahleděl na její tvář a pořád jí držel kolem pasu.

"Jsi zraněná..." zjistil a utřel jí prstem krev, která jí stékala po tváři. Pak ji políbil. Ale jen krátce, protože se Kaspian a Lucka na ně dívali. Když se odpojili uviděli vysmáté sourozence.

"Podívejte!" vykřikla najednou Lucka a ukazovala někam na moře. Všichni se tam podívali a přiběhli k okraji lodě. Na moři se ukázaly loďky se ztracenými lidmi.

"Mami!!" zařvala malá Gael, když mezi lidmi uviděla svou mámu. Skočila za ní do vody.

"Heleno!!!" zařval otec Gael a skočil za dcerou. Gael za celou cestu velmi přirostla Lucce k srdci, bylo tak pro Lucku těžké se s ní rozloučit. Edmund ji musel obejmout, jinak by se rozbrečela.

"Pomozte všem na břeh!" rozkázal posádce Kaspian.

"Ale někdo nám musel pomoct..." zjistila Lily.

"Myslíš, že Eus...."

"Lucko!!!" přerušil větu Lucce hlas někde ve vodě na druhé straně lodi.

"Eustáci!"

Ano byl to Eustác celý a zdravý ve své lidské podobě.

"Eustáci!!!" vykřikl radostně Ripčíp a skočil ke klukovi do moře "Takže ti přistříhli křidýlka." Všichni se začali smát.

"Počkat ta voda je sladká." zjistil myšák a Eustác to potvrdil. Ripčíp se podíval dál na moře a všichni udělali to samé. V dáli rostly velké hory plné zeleně. "Vidíte to... To je Aslanova země. Jsme na konci světa."

"Nekoukneme se tam?" zeptal se Kaspian.

"Tak když už tu jsme..." řekla Lily.

                              ***
Když už byli převlečení vydali se na výlet do Aslanovy země. Vzali si malou lodičku a pouze Kaspian, Lily, Edmund, Lucka, Eustác a Ripčíp pluli směrem k horám. Před horou se však rozprostírala pláž s velkou vlnou, ke které se mohli dostat pouze přes vodu pokrytou lekníny.

"Jaké to bylo, když ses stal zase klukem?" zeptala se Eustáce Ed, který vesloval.

"Nejdřív jsem se tu kůži snažil ze sebe sedřít sám, ale pak se objevil Aslan. Trošku to štíplo, asi tak jako by ti vyndali z prstu trn, a už jsem byl zpátky kluk." vysvětlil Eustác. "Byl jsem lepší drak než kluk. Kdysi jsem byl pěkný hňup."

"Jo to jo." potvrdil Edmund a Lily ho praštila po zátylku.

"Ale vytáhl ses." zjistila Lucka a srdečně se usmála.

"Přece jen je dobře, že jsi zase normální." řekl od srdce Edmund a jeho bratránek se usmál.

"Tak jsme tady... Aslanova země!" oznámil nadšeně Ripčíp. Všichni vystoupili na písek a zamířili k velké vlně. Šli všichni kolem sebe, když se najednou zastavil Eustác. Vedle nich totiž stál velký lev - Aslan. Přesně tak si ho Lily pamatovala.

"Vítejte mládeži. Splnili jste vše, co jste měli a zde vaše cesta končí."

"Aslane, tohle je tvá zem?" zeptal se Kaspian.

"Ne. Má zem se rozprostírá za ní." řekl velký lev a mávl hřívou směrem k horám.

"A je tam můj otec?" zeptal se Kaspian a nespustil zrak z ostrova za vlnou.

"To můžeš zjistit jedině ty sám. Ale z cesty tam není už cesty zpět."

Kaspian přikývl a vykročil proti vlně. Ruku strčil do vody a zůstal tam stát.

"Kaspiane?" oslovila ho Lily s nejistotou v hlase. Otočil se k nim a v očích měl slzy.

"Ty nepůjdeš?" zeptal se Edmund.

"Nemohl by být na mě hrdý. Nenechám svůj lid." pak se otočil k Aslanovi "Budu teď lepším králem."

"Tím už jsi." poklonil se mu lev. Lily přiběhla k  Kaspianovi a objala ho.

"Musíme se vrátit." řekl Edmund, ale spíš než ostatním to říkal sobě. Všichni byli v šoku, kromě Aslana. Lily se nahrnuly do očí slzy. Nemohla dýchat.

"Ale vždyť to máš tady tak rád." odporovala mu Lucka.

"Ale i domov miluji."

Lily sklonila hlavu k zemi.

"Můžu?" přerušil tuhle chvíli Ripčíp "Můj pane," obrátil se k Aslanovi "odjakživa jsem si přál spatřit vaši zem."

"Má zem je otevřena pro taková šlechetná srdce jako je to tvé."

Ripčíp se hluboce uklonil.

"Neznám nikoho vhodnějšího." uklonil se myšákovi Edmund.

"Můžu?" zeptala se Lucka a pak Ripčípa objala.

"Sbohem Lucko."

Lily si k němu dřepla.

"Nemohla jsem si přát lepšího parťáka a učitele."

"Já taky, Lily." řekl a otřel jí svou pacičkou slzu. Pak se ještě rozloučil s Eustácem,uklonil se Kaspianovi, nasedl na malou lodičku a odplul. Lily věděla, že jí bude myšák chybět.

"Jsme tady naposled." řekla Lucka a Lily si našla Edmundův smutný pohled. Píchlo ji to u srdce.

"Ano má milá."

Lily se nedokázala hýbat. Cože? Teď musí odejít? A co Edmund? Co si bez něho počne? Neměli ani čas spolu pořádně být.

Všichni tři se vydali nejdřív ke Kaspianovi. Lily stála jak vyrytá.

"Byli jste pro mě jako rodina," řekl Kaspian "i ty Eustáci." Pak postupně objal Eustáce, Lucku a Eda.

K Lily nejdřív přišel Eustác. Ona ho pořádně objala.

"Moc ráda jsem tě poznala, Eustáci Scrubbe." řekla a on se na ní usmál. Pak přišla Lucka. Objaly se.

"Budeš mi chybět... A dávej mi..." tady Lily vzlykla, vlastně brečely obě "dávej mi na něho pozor." Lucka se šla rozloučit s Aslanem a k Lily přistoupil Edmund. Lily mu skočila kolem krku a on ji pořádně k sobě přitiskl. Vzlykala mu do ramene a nechtěla ho pustit. Pak ho však pustila, protože mu měla toho tolik říct.

"Já..." pohladila mu tvář "Nestihli jsme si toho tolik říct, toho spolu užít a prožít... Budeš mi chybět... Já... Miluju tě, Edmunde Pevensie a už nikdy se to nezmění." Pak stiskla jejich rty. Snažila si to užít. Zapamatovat si každý detail, protože to bylo naposled. Líbala ho naposled. Byla s ním naposled. Viděla ho naposled. Když se od sebe odtrhli byli pořád tak blízko sebe, že se dotýkali nosy.

"Taky tě miluji, Lily." Nikdy její jméno neřekl tak hezky. Lily se úplně rozbrečela a on jí otřel slzy prstem. Začal se od ní oddalovat, ale pořád jí držel za ruku. Nespustil z ní oči a ona z něj. Drželi se tak dlouho dokud nebyl tak daleko, že nemohli na sebe dosáhnout. Kaspian chytil Lily za ruku. Všichni tři ze světa lidí si stoupli do vodního tunelu, který se před nimi otevřel.

"Já se ještě vrátím?" zeptal se Eustác Aslana.

"Ano."

Eustác se usmál. Když už byli všichni tři v tunelu otočili se čelem k Aslanovi, Kaspianovi a Lily. Lily a Edmund se stále na sebe dívali. Zamával ji a tunel se za nimi zavřel.

Lily cítila jak se její srdce sype na milion kousků. Rychle se přitiskla ke Kaspianovi a nechala si slzy volně stékat po tváři.