Eileen Druella Black

Poslední večeře

No a bylo to tu, poslední večeře v tomto školním roce.

Oblékla si šaty, ve kterých se dalo normálně chodit, dýchat a taky mi zakrývaly pravou ruku. Teď mě napadlo, že se asi ptáte, jak to zvládám s psaním.

Já mám to štěstí, že jsem levák, takže normálně tužku či pero držím v levé ruce a tím nehrozí, že bych to zničila díky silnějšímu stisku.

Do velkého sálu vešla slečna Grangerová, která už byla zase živá a zdravá a ne jako kus kamene. McGonagallová zaťukala na sklenku, jelikož Brumbál toužil říct před jídlem pár slov.

"Než začneme hodovat, prosím o velký potlesk profesorce Prýtové a modam Pomfreyové, jejichž lektvar z mandragory tak úspěšně vyléčil všechny proměněné v kámen."

Začala jsem tleskat, ale ne tak moc, abych si nezlomila levou ruku, protože to je docela síla tleskat do kovu.

"Ve světle nedávných událostí za odměnu škola zrušila všechny zkoušky" řekl ředitel a potlesk ze strany studentů byl obzvlášť velký a šťastný.

Během potlesku se otevřely hlavní dveře a dovnitř vešel Rubeus Hagrid, kterého pustili z Azkabanu.

Nejdřív poděkoval naší známé trojici a poté začal obrovský potlesk věnovaný právě Hagridovi.

Musela jsem se tomu pousmát, taky mě potěšilo zjištění, že Lockhart přišel o paměť.