Eileen Druella Black

'Nenápadné' auto

"Mami, jsi v pořádku?" ozvali se kluci. "V rádiu říkali, že si utekla z vězení."

"No, tak trochu jsem se nechala chytit."

"Taky říkali, že ze stejnýho zařízení utekl táta, Sam Wilson a Steve Rogers."

"Jo, přesně tak. Teď jsem tady s nima v jednom opuštěným skladu."

"Mluvila jsi už s tátou?"

"Ještě ne, ale stačili jsme se porvat. To, co z nej Hydra udělal, se v něm probudilo, ale doufám, že, až se probudí, bude v pořádku a normální. Co u tebe, Steve?"

"Smrtijedi dávaj o sobě dost vědět, je stále víc a víc zmizení."

"Ani se tomu nedivím."

"Tak zatím ahoj."

"Ahoj a pozdravuj Buckyho."

"Neboj."

Ukončila jsem hovor a nadechla se čerstvého vzduchu.

"Bucky je už vzhůru" řekl Steve a já se okamžitě vyhoupla na nohy. "Dobrý?"

"Vše je v nejlepším pořádku. Kluci začali chodit do školy, takže je má Severus pod dohledem."

"Do jaké koleje se dostali?"

"Do Zmijozelu."

Bucky seděl stále na stejném místě akorát byl vzhůru a kluci mu už uvolnili kovovou ruku.

"Už jsi v pohodě?"

"Já myslím, že ano."

Steve a Sam někam zmizeli, takže jsem tam zbyla s Buckym sama. 

"Dáváš celkem rány, nejspíš budu mít všude modřiny" řekla jsem a usmála se.

Na Buckyho to mělo stejný efekt. Na ten jeho sladký úsměv bych se dokázala dívat hodiny.

"Teče ti z hlavy krev."

"To je dobrý."

"To teda ne. Pokud mi to dovolíš vyléčím ti to."

"Tak dobře."

Z boty jsem vytáhla hůlku a měla v plánu kouzlit.

"Co...co to je?"

"Je to hůlka. A teď se prosím nehýbej...Episkey."

Bucky zasykl bolestí, jelikož nejspíš ucítil, jak se jeho zranění zaceluje.

"Dobrý?"

"Co...co se stalo?"

"Vylečila jsem ti zranění."

Bucky si sáhl na hlavu a žádnou krev nenahmatal.

"Vzpomínáš si na mě?" zeptala jsem se po chvíli.

"Jsi Eileen. Pocházíš z Velký Británie."

"To je super, alespoň nemusíme začínat od začátku. Vzpomínáš si ještě na něco ohledně mě?"

"Ještě ve svých snech jsem viděl řetízek se svým jménem na tvém krku. Je to pravda?"

"Ano. Dal si mi ho na moje narozeniny" řekla jsem a sundala si motorkářskou bundu, která odhalila řetízek a kovovou ruku.

"Ty nejsi od Hydry, že ne?"

"Ne" řekla jsem s úsměvem na rtech. "Učila jsem se bojovat a zabíjet u někoho jinýho. Taky díky němu jsem potkala dost špatnýho chlapa, díky kterýmu jsem narazila na tebe. Během tří let jsme se celkem sblížili, než přišla ta pitomá mise ohledně zachránění uneseného vlaku."

"Povídej dál."

"Bylo to v horách. Já, ty, Steve, Stark a několik dalších chlapů jsme se pomocí lan dostali na střechu vlaku, který byl plný teroristů, kteří jej ovládli a naším kolem bylo znovuzískání vlaku. Nepočítali jsme s jejich velmi vyvinutými zbraněmi, takže nám dalo celkem zabrat každého z těch vojáků zničit. Steve osvobozoval jinou část vlaku než my dva, my dostali na starost předek. Nejdříve to šlo jako po másle, ale pak jsme narazili na těžkooděnce, kterému se podařilo udělat ve vlaku díru. Stál si u té díry až moc blízko, takže tě tlak vymrštil ven. Zabila jsem toho vojáka a pak šla k tobě. Natahovala jsem k tobě pravou ruku, jenže jsem si nevšimla blížícího se tunelu.

Kdybych byla o něco rychlejší, vytáhla bych tě v pohodě zpátky, jenže já tak rychlá nebyla. Tvrdá skála mi urvala pravou ruku, které ses držel."

"Pamatuji si pád a pak jak mě někdo táhne a já se dívám na svou zkrvavenou levou ruku. Táhnou mě od místa, kde ležela ruka, která mi nepatřila. Pořád jsem nevěděl, co to znamená a teď..."

"Teď to víš."

"Nechci vás rušit, ale vyrážíme" ozval se Sam.

"Tak, pojď" řekla jsem a podala Buckymu pomocnou ruku, kterou přijal.

Oblékla jsem si motorkářskou bundu a došla k motorce pro helmu.

"To si děláš srandu?" ozvala jsem se, když Steve nastartoval jejich 'nenápadné' auto. "To si myslíš, že se tam vy tři vejdete?"

"Eh...jo."

"Vy jste fakt pošuci."

"Říká ta, která chodila s Lokim."

"Toho šílence mi fakt nepřípomínej. Byl příšernej" řekla jsem a nasadila si helmu.

Rogers nastartoval a já jela za nimi, jelikož jsem nevěděla, kam má ten modrý brouk namířeno.