Eileen Druella Black

Kretén jednookej

Dnes byl famfrpálový zápas Nebelvíru proti Mrzimoru. Měla jsem v plánu na něj jít, jenže začala obrovská bouřka doprovázena velmi prudkým deštěm a navíc jsem nechtěla, aby mi začala reznout ruka, pokud to vůbec dokázala, to mi Stark opravdu neřekl.

Remusovi bylo několik dnů špatně. Byl bledý, takže vypadal jako chodící mrtvola. Suplování připadlo Severusovi, který byl z toho zrovna ne moc nadšený. Sice o tento předmět usiluje už od samého začátku své profesorské kariéry, ale Snape by rád učil pouze ten předmět, takhle to jsou jen hodiny navíc.

Popřála jsem Severusovi hodně štěstí a zašla do pokoje, kde jsem se převlékla do sportovnějšího oblečení a ve Velkém sále začala cvičit.

"Ne, ne, ne... jste se všichni zblánili?" křikl nejbohatší a nejvíce arogantní člověk týmu, Tony Stark - známější jako Ironman. "Jak můžete zaručit, že nezdrhne nebo nás nezabije?"

"Pokud se o to pokusí, skončí zbytek života v té největší díře a už nespatří denní světlo" odvětil Fury.

"Tohle je můj barák a ne nějaký pětihvězdičkový hotel zadara."

"Slečna Blacková bude s vámi i ostatními pracovat, teď je součástí týmu."

"Jen přes mojí mrtvolu."

"Chceš se o tom, Starku, přesvědčit?" zeptala jsem dost pobaveně.

Věděla jsem, že je můj pobyt u Starka hotová věc. Fury tak rozhodl a se Starkem nikdo nic nekonzultoval, což mi způsobilo velmi pozitivní náladu. Několik agentů mi uvolnilo pouta a i se svým šéfíkem odešli do lodi, jež po chvíli odletěla.

"Kretén jednookej" šeptl miliardář.

"Je vidět, že se na něčem schodneme."

"Ty, šílenče, buď zticha. Ukážu ti pokoj a dneska už o tobě nechci nic slyšet. Když už se budeš chtít o něčem bavit, máš tu Jarvise" zavrčel otráveně.

Majitel domu mi ukázal pokoj, ve kterém mě nechal a já tím pádem měla dostatek času na čunění do zdi.

Nakonec mě to celkově dost unavilo, takže mi nezbývalo než se rozhodnout jít spát.

...

Probudila jsem se celkem brzo, což mi ani tak nevadilo, akorát jsem měla obrovský hlad.

"Detekuji, že máte na něco chuť" řekl nějaký hlas a já se neuvěřitelně lekla.

"Zavedeš mě do kuchyně?"

Nechala jsem se robotickým hlasem dovést k ledničce, kde jsem z ledničky vytáhla nějakou bagetu. Po bagetě mě napadlo se osprchovat, jelikož jsem celkově byla cejtit.

"Má tu Stark nějaké dámské oblečení?"

"Bohužel ne. Potřebujete nějaké?"

"Jo, v tomhle jsem už několik dní a chtěla bych něco jinýho."

"Objednám několik kusů oblečení pro vaše potřeby."

Skočila jsem na gauč a pomocí Jarvise zapnula televizi. Dávali tam nějakou žlutou pětičlenou rodinku. Bylo to velmi vtipné, takže jsem některými chvíli smála.

"Máš vůbec ponětí, kolik je hodin?" ozval se Starl nevrle.

Byla to nejspíš řečnická otázka, jelikož došel k lednici a něco do sebe začal cpát.