Eileen Druella Black

To posoudím sám

"Vypadáš nějak šťastně" ozval se Severus, když jsme šli k mému autu.

"Po dlouhý době mám důvod k tomu být šťastná."

"V jakém smyslu?"

"Doma na mě čeká přítel."

"To se o něj nebojíš?"

"O jednoho jo o toho druhého vůbec."

Severusovo obočí vystřelilo nahoru.

"Ty jsi šílená."

"To ráda slyším, protože jinak by mi to přišlo jako největší šílenost."

"Jestli budeš chtít, ráda tě s nimi seznámím. Jeden se ti bude obzvlášť líbit."

"To posoudím sám."

Přivolala jsem auto a to přijelo. Severus byl překvapen, co to mám za auto, jelikož by ho v životě nenapadlo, že právě já budu mít tohle.

Dala jsem věci do kufru a nasedla. Auto nastartovalo, párkrát si zadriftovalo, čímž byl Severus od hlíny a já u toho dostala záchvat smíchu, který mě přešel až po několika minutách v oblacích.

"Mám zavolat Aidanovi?" optal se Francis.

"Zavolej oběma" řekla jsem.

"Na to, že se o vás málem porvali, se z nich stali celkem dobří přátelé."

"Ty dva se přátelí?"

"Ano. Právě teď jsou i se Stevem a Buckym v bazénu."

"Že mě to ani nepřekvapuje. Kdyby se neměli rádi, asi bych je zabila."