Eileen Druella Black

Bunkr na Sibiři

...(O další tři hodiny později)

"Vstávám, už jsme tady" řekl Steve a já se probudila, tedy spíš mě překvapilo, že jsem měla kolem pasu levou kovovou ruku a na zádech sem cítilo něčí dech.

Přemístila jsem se vedle postele, což Buckyho vzbudilo.

"Vstáváme" řekla jsem s úsměvem na rtech.

"Vemte si, co potřebujete."

"Jak si přeješ" řekla jsem a vzala si dvě pistole.

"No, můžeme vyrazit" ozvala jsem se po chvíli a všichni tři jsme vešli do Sibiřské zimy.

Naštěstí existuje kouzlo pro zahřátí, takže nám zima ani moc nevadila. Došli jsme ke vchodu do bunkru, který byl otevřený.

"Nemůže tu být déle než pár hodin" řekl Rogers.

"To je mohl stihnout probudit."

Vešli jsme do bunkru a abychom se dostali do správného podlaží, bylo potřeba výtahu, který se v budově nacházel. Byli jsme absolutně zticha a hlavně v pozoru.

Když výtah zastavil, vyšli jsme na chodbu. Šli jsme potichu a pomalu, protože tu někde mohli pobíhat ostatní vojáci. Po dlouhé rovné chodbě jsme narazili na několik odboček, z čehož jen jedna vedla do hlavní části, což byla ta po schodech.

Ale jen, co jsme na stoupli na schody, ozval se nějaký hlasitý zvuk, takže jsme se otočili. Já i Bucky jsme byli připraveni kdykoliv vystřelit.

"Připravený?"

"Jo" odpověděl Bucky.

Dveře naproti nám se začali otevírat, ale žádný Winter Soldier tam nestál, byl tam Stark ve svém obleku.

"Zdáš se mi trochu podrážděný" řekl  Ironman a sundal z sebe svou masku.

"Mám špatný den" odpověděl Kapitán a stále v pozoru se k Tonymu blížil.

"Pohov vojáku, teď po tobě nejdu" řekl hledíc na mě a Buckyho.

"Tak proč jsi tady?"

"Víš, možná, žes tak úplně nekecal. Možná. Ross neví, že jsem tu a tak to musí zůstat. Jinak se budu muset zatknout."

"Jo, to by bylo papírování...Rád tě vidím Tony."

"I já tebe. Eh...Hele, ty pionýre, nech toho, přestaň na mě mířit."

"Má pro to své důvody, Tony" řekla jsem a také složila zbraně. "Připrav se, že pokud mu ublížíš, uděláš si ze mě nepřítele."

"Jo, dobrý, chápu. Teď bychom se měli soustředit na to, proč tu jsme, ne?"

Šli jsme tiše chodbami, ale na nikoho jsme nenarazili.

"Mám tepelné stopy" ozval se Stark.

"Kolik?" zeptal se Kapitán.

"Ahhhh...jednu."

Udělali jsme několik kroků do hlavní části bunkru, přičemž se znenadání rozvítilo šest zmracovacích přístrojů, jeden patřil Buckymu a zbylých pět patřilo těm ostatním.

"Jestli vás to potěší, zemřeli ve spánku" ozval se něčí hlas z reproduktorů.

Jakmile jsme prošli kolem první dvojice zařízení, nemohla jsem si nevšimnout, že lidé uvnitř mají prostřelené hlavy.

"Vážně sis myslel, že vás chci víc?"

"Co to má sakra bejt?" zaslechla jsem Buckyho hlas.