Eileen po dokončení studia na Bradavické škole čar a kouzel pojede do Ameriky. Tahle cesta obrátí její osud o 180 stupňů.
Tahle změna jí změní a stane se z ní jiný člověk, jenže po jedné nepříjemné události se rozhodne vrátit do ústranní a hlavně d...
No a je to, Vánoce se blíží a v Bradavicích začali vánoční prázdniny, kdy se nemusí učit a studenti i profesoři mají možnost jet domů, čehož jsem využila.
Věděla jsem, že Severus Vánoce nenávidí a proto jsem mu poslala kresbu, na které byl vyobrazen jako student.
No, možná jsem si nalhávala, že skončím s prací, díky které jsem se dostala do týmu superhrdinů zvaných Avengers. A taky si říkám, že je správný čas na to, vám říct můj příběh.
Po dokončení studia v Bradavicích jsem letěla do Ameriky, abych poznala svět, což se mi taky stalo. Narazila jsem na chlápky, kteří mi dali výcvik a možnosti být dobrým nájemným zabijákem.
Nikdy jsem neminula, a proto si mě žádali lidí velmi bohatí a většinou i vlivní, a díky tomu jsem se dostala na seznam lidí, kteří mají být skupinou superhrdinů zvanou Avengers zajati či zatčeni. Byla jsem velmi nenápadná a nikdy mě nikdo nikdy nechytil až do chvíle, co jsem potkala toho parchanta Lokiho. A jaký je vlastně můj příběh? Odpověď za chvíli dostanete.
Byl nádherný večer a já čekala na svůj cíl, který jsem potřebovala zabít. Byl to vlivný člověk a jeho smrt by zapříčila pád jeho vlastní společnosti, což můj objednavatel chtěl. Neptala jsem se, pouze mě zajímala odměna a to, co mám vykonat, nic jiného jsem nepotřebovala vědět.
Seděla jsem v křesle a kouřila cigaretu. Nikdy předtím jsem nekouřila, ale potřebovala jsem nějak zaujmout cíl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Smím si přisednout?" zeptal se mě nějaký černovlasý mladík v obleku stejné barvy. Měl nádherné modré oči, které by dokázaly hypnotizovat, kdyby to dokázaly.
"Kdybych vám řekla ne, změnilo by se něco?"
"Řekl bych, že ne," odpověděl a usmál se.
Můj cíl byl v dohledu a potřebovala zaujmout.
"Čekáte na někoho?" zeptal se mladík.
"Ano."
"Za čím zde jste?"
"Za něčím, co vás nemusí zajímat."
"Jste docela drzá a-"
"A vy otravný."
"A to se mi líbí."
"Mě nezajímá, co se vám líbí nebo ne."
Chtěla jsem se soustředit, jenže mi to ten mladík nedovolil a tím mi překazil kšeft. No, vlastně zas tak moc ne. Když cíl vyšel z hotelu ven, padl k zemi mrtvý, jelikož mu někdo prostřelil hlavou kůlku.
To byl den, kdy jsem potkala Lokiho. Nakonec jsme se spřátelili a přátelství přerostlo v něco silnějšího, tedy alespoň pro mě. Když mě zavedl na Asgard, daroval mi Palomu, což vy už víte. Loki mi otevřel oči, tím jsem začala myslet úplně jinak a díky tomu jsem se stala lepším zabijákem. Loki se pokusil zničit New York a já mu v tom bezhlavě pomáhala, kvůli čemuž jsem doplatila.
Loki byl poražen skupinou Avengers a já jimi byla poražena také, jelikož byli o mnohem silnější než já. Tedy skoro všichni byli mocnější než já. Loki mi ten den řekl do očí, že potřeboval šílence, který by splnil každé jeho přání, ať už to bylo jakékoliv, čímž jsem se rozzuřila a Avengers mě odvedli k S.H.I.E.L.D.u, kde mě vyslýchal jejich ředitel - jednooká příšera.
Dal mi možnost pracovat s nimi, což jsem přijala, a tak se dostala mezi Avengers. Zkamarádila jsem se s nimi a zvlášť s jedním, který byl na pohled obyčejným člověkem, ale nakonec se z něj vyklubal dobrý střelec a skvělý přítel, jak můj, tak i ostatních a hlavně Steva Rogerse, známějšího jako Kapitán Amerika. Prožil druhou světovou válku, ale byl spolu s Kapitánem po 70 letech objeven v kusu led, a tak mi o jejích hrůzách vyprávěl, protože jsem milovala jeho vyprávění. Kromě hrůz z války mi vyprávěl i příběhy, jak se vůbec za druhé světové války žilo.
"No a takhle se z nás stali přátelé," dopověděl Bucky svou povídku, jak se seznámil se Stevem Rogersem, který byl známý jako Kapitán Amerika.
"Zajímavý. Jak to všichni děláte, že máte tolik zajímavé příběhy?"
"Ty máš taky zajímavý. Zvlášť ta škola, kde jsi vystudovala - Bradivice nebo tak nějak."
"Bradavice. Škola čar a kouzel v Bradavicích."
"Vidíš, tohle nikdo z nás nezažil. Jo, málem bych zapomněl," řekl a pro něco doběhl.
Když se vracel něco schovával v rukách.
"Co to máš?"
"Tohle" řekl a ukázal mi řetízek, který nosil skoro pořád na krku.
"Ale-"
"Žádné ale, Eileen. Je to můj řetízek a já ti ho dávám na památku," vysvětlil a připl mi ho.
Sedli jsme si na postel a chvíli na sebe jen tak hleděli.
"Ty a ten bůh Loki-"
"Co s ním?"
"Byli jste přátelé?"
"Dalo by se tak říct, ale nechci se o tom moc bavit."
"Jasně, omlouvám se. Máš teď někoho?"
"Jak to myslíš?"
"Přítele, milence nebo tak."
"Ne nemám, proč tě to zajímá?"
"Protože chci už dlouhou dobu udělat tohle," řekl a políbil mě, jak nejněžněji uměl.
No a od té doby, jsme byla s Buckym nerozlučná dvojka. Věděli jsme přesně, co ten druhý udělá, nebo jsme chápali na co ten druhý myslí. Prostě ten stav, kdy najdete opravdovou spřízněnou duši. Jenže to němělo dlouhého trvání.
Jeden rychle jedoucí vlak přepadli teroristé a nás poslali, abychom je zpacifikovali. Využívali moderní zbraně, které jsme neměli a jedna taková zbraň udělala díru do vlaku a Bucky se stěží držel, jelikož ho vítr odfoukl ven. Toho, kdo to udělal jsem zabila a rychle běžela k díře.
Natáhla jsem ruku, které se Bucky chytl, jenže jsem si nevšimla tunelu, takže mi kus skály urval pravou ruku a tím skončila v propasti i s Buckym, no a zbytek znáte.
"Slečno, volá muž jménem Michael Hugh ohledně vaší práce."
"Kluci, buďte zticha a ty to Francisi zvedni."
"Haló? Mluvím správně s nejlepším nájemným vrahem na světě jménem Shadow?"
