Eileen Druella Black

Co je?

Let trval celkem dlouho a zvlášť, když byl plný časových posunů.

Když jsme byli kousek od Velké Británie, přemístila jsem se domů, abych se převlékla. Abych udělala dojem, vzala jsem si bílé tričko s odhalenými zády, černé kalhoty a černé lodičky. Potom jsem se přemístila zpátky a všichni na mě koukali.

"Co je? Přece tam nepřijedu v oblečení, ve kterém mě viděli od krve."

"Na to, že jsi měla sedm zlámaných žeber, kulku v hlavě a zlomenou levou ruku, vypadáš skvěle."

"Zapomněl si na záda."

"No, jo, jak myslíš."

Netrvalo dlouho a všichni zahlédli Bradavický hrad. Přistáli jsme kousek od něj a jak jsem zaregistrovala, docela blízko od mého auta.

"Jestli si mi ho poškrábal, ani si mě nepřej!"

"Klídek, jo?"

Vystoupila jsem ven a zjistila, že je auto v pohodě.

"Máš štěstí."

"To mám skoro furt."

"Můžeš vést, Eileen" řekl Steve.

"Opravdu tu zůstanete?"

"Jo. Víme, jaký jsi trdlo."

"To odvoláš, Clinte!"

"Možná."

"Tak jdeme" řekla jsem.

Byl večer a podle světel ve Velkém sále byla večeře.

"Hele, ty tvoji kluci, jeden vypadá jako přesná kopie Jamese" řekl jen tak Steve.

"Taky jsou jeho."

"Cože?" ozvali se všichni.

"Jo. Slyšeli jste dobře. A teď, když vím, že je naživu, budu se ho snažit najít."

"Jak myslíš."

Vešli jsme do hradu a mířili do Velkého sálu.

"Jak se jmenují?"

"Ten černovlasý je Steve, hnědovlasý je Bucky."

"Takže už nebudeš jedinej Steve" ozvala se Natasha.

"Budete dělat kraviny a zabiju vás" řekla jsem a rozhodla se otevřít dveře.

Hůlku jsem po ruce neměla, takže musela stačit neverbální magie.