Eileen Druella Black

Opona

No a je to tady, Vánoční ples jsem nikdy nezažila, tohle bylo pro mě poprvé a řekla bych, že i pro všechny přítomné. Nevím jak u Brumbála, jelikož poslední proběhlý turnaj byl více jak před sto lety.

Rozhodla jsem se pro šaty, ve kterých mě poprvé spatřil Loki a překazil mi kšeft. Sčesala jsem si vlasy, namalovala se, nasadila koženou rukavici a byla hotová.

Pohlédla jsem do zrcadla a spatřila přesně tu stejnou Eileen, která byla připravena splnit úkol. Akorát místo cigarety měla rukavici, jež skrývala kov.

Nevím, čím to bylo, ale měla jsem takové tušení, že se něco stane. Něco dost nepříjemného, takže pro jistotu měla jednu

jsem měla dýky, jež se při správném pohybu prodlouží v meč.

Vyšla jsem z kabinetu, kde na mě čekal Severus, který byl ochoten mě doprovodit. Oběma nám to přišlo jako před lety, kdy jsme šli na takovou párty pro nejstarší ročníky spolu a podařilo se nám vyhrát soutěž o nejkouzelnější pár.

Jo, kdyby o věděli studenti, na sto procent by nám to nevěřili.

V tu dobu byl každý z nás jiný než teď, teď jsme byli už dospělí, něco jsme zažili, poznala jsem ty nejlepší lidi na světě (i v celé galaxii), založila rodinu, měla bezpečný bejvák a luxusní auta.

"Sluší ti to" ozval se po cestě.

"Tohle jsem měla na sobě naposled ve dvaceti. Taky jsem v tom poznala Lokiho."

Vešli jsme do sálu a všichni přítomni si nás všimli, tedy alespoň mě. Nikdy mě neviděli tolik upravenou a navíc v šatech, která zvýrazňovala moje přednosti.

"Sluší vám to, Eileen" ozval se Brumbál.

"Děkuji."

"Ta výzdoba se vám také povedla."

"Snaha o nádhernou atmosféru najspíš zafungovala" řekla jsem a začala se smát, což i ostatní.

Čas začátku se blížil a do sálu začali vcházet šampiony se svými partnery a započali tanec. Překvapila mě Grangerová s Krumem. Vypadali kouzelně, zatím co já vypadala vražedně a nebezpečně. Cíl šatů byl udělat dojem, zabít a zmizet, ale teď způsobovali, že se na mě každý alespoň jednou podíval.

Melodie započala a všechny čtyři páry se začali pohybovat v rytmu waltzu.

"Smím prosit?" zeptal se Severus a já žádost přijala.

"Jako před čtrnácti lety."

"Čtrnáct a půl" dodal a začali jsme spolu tančit.

Ani jeden z nás tanec nezapomněl, takže jsme si tomu druhému nešlapali na nohy.

 Znali jsme se dlouho a důvěřovali si, takže bychom se za šlápnutí na botu nazvájem nejspíš pozabili. Tanec po chvíli skončil a ostatní přihlížející začali tleskat.

"Snad není důvod představovat tuhle kapelu. Prosím o potlesk pro Sudičky" křikl profesor Kratiknot a já byla zvědavá na velmi populární kapelu v kouzelnickém světě.

Opona se zvedla a kapela začala hrát první písničku.