Eileen po dokončení studia na Bradavické škole čar a kouzel pojede do Ameriky. Tahle cesta obrátí její osud o 180 stupňů.
Tahle změna jí změní a stane se z ní jiný člověk, jenže po jedné nepříjemné události se rozhodne vrátit do ústranní a hlavně d...
Oba byli překvapeni nástupištěm 9 ¾, hodně je zaujalo, což mi způsobilo úsměv na rtech.
"Takže o prázdninách?" zeptal se Loki.
"Nejspíš ano."
"Jak nejspíš?"
"Pokud se mi bude chtít" řekla jsem a usmála se.
"To se opovaž nepřijet!"
"A ty nedělej kraviny. Francis tě pohlídá a nehádej se s Aidanem."
"Neboj."
"Jen aby. Nemám v plánu tě tahat z průserů a opovaž se mě před barák přivést někoho nevítaného. To bych byla hodně, ale hodně nepříjemná."
Loki se usmál a chtěl mě políbit na rozloučenou, jenže mým oficiálním přítelem byl Aidan, takže jsem se nechala políbit jen od něho.
"Neboj, vynahradím ti to."
"To doufám."
Nastoupila jsem do vlaku a zalezla do prvního volného kupé.
"Tady má někdo přítele" ozval se Draco a sedl si naproti mě i se svými kámoši.
"Nezáviď."
"Kdo to vůbec byli ti dva?"
"Černovlasý se jmenuje Loki, hnědovlásek je Aidan."
"Jsou pěkní" ozvala se Pansy.
"To jo. Taky proto s nima chodím."
"S nima?" vytřeštil Draco oči.
"S Lokim jsem chodila čtyři roky a potom jsme si dali pauzu a minulý rok jsem se dala dohromady s Aidanem."
"Jsi šílená."
"Nejsi první, kdo mi to říká."
"Je alespoň vidět, že mám pravdu" řekl a já po něm hodila svůj deník.
"Co to je?" zeptal se se zájmem a začal otáčet list po listu.
"To jste kreslila vy?" zeptala se Pansy.
"Samozřejmě."
Všichni si začali prohlížet můj deník.
"Kdo je tohle?" zeptal se Draco a ukázal mi obrázek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Překvapuje mě, že nevíte, kdo to je. Poradím vám s tím, že ho znáte."
"Fakt?"
"Jo, akorát už o hodně staršího."
"Není to profesor Snape?" ozval se Draco po chvíli.
"Trefa."
"Vy jste s naším panem profesorem chodila do školy?" zeptala se Pansy.
"Ano. Chodili jsme do stejného ročníku. Váš profesor Snape je jen o 3 měsíce starší než já. Počkejte, to není všechno."
"Ono to ještě něco umí?"
"Ano. Pokud řeknu danou frázi, kterou vím jen já, krsba se začne hýbat."
"Předveď se."
"Jdeš do knihovny?" ozvala jsem se a obraz se opravdu začal pohybovat a tím dodal scéně tu pravou atmosféru.
Zmijozelské studenty můj deník zaujal na hodně dlouho. Pokaždé jsem musela říct formuli, která obrázek rozpohybovala.
"Proč vlastně jedeš vlakem?" zněla Dracova otázka.
"Podívej se na to počasí. Nemám v plánu si poničit auto."
Vlak pohodově jel, než se zastavil a nebezpečně se pohnul jako by někdo nastupoval, což byla blbost, jelikož jsme v Prasinkách opravdu ještě nebyli.
Vzduch se najednou zdál chladnější, jelikož se nám při dýchání vytvářel obláček páry, což značilo přítomnost těch nejstrašidelnějších 'živých' bytostí v kouzelnickém světě, což jsou mozkomorové.
Vypadlo světlo, což se mi opravdu moc nelíbilo. Moji teorii o přítomnosti mozkomorů jsem si potvrdila díky právě jednomu procházejícímu. Naštěstí pouze prošel a já si oddechla. Netrvalo dlouho a vlak se znovu rozjel a zase nastartovala světla.
