Eileen Druella Black

Ollivander

Prázdniny proběhli úplně jinak než kdy dřív. Kluci dostali dopisy z Bradavic, takže týden měli extrémně veselou náladu. Když se trochu z té radosti uklidnili, rozhodla jsem se pro návštěvu Příčné ulice.

Ty roky uběhli tak rychle, ještě před několika lety neuměli ani mluvit a teď jdu s nimi pro hůlky. U skřetů jsem si vybrala peníze a mohli jsme jít nakoupit.

Vešla jsem do obchodu jako první a koho jsem tu neviděla.

"Nevill Longbottom."

"P-paní profesorko" ozval se.

"Teď už profesorka nejsem. Můžeš mi říkat Eileen. Ah, zdravím, vy budete Nevillova babička, že?"

"Páni, Nevill mi o vás říkal. Takovouhle jsem si vás nepředstavovala."

Po Longbottomech byli na řadě kluci a oba si zvolily hůlky, jež byly obě sestry. Měli stejné jádro. Poté jsme obstarali zbytek potřebných věcí a mohli jsme domů, jenže ještě předtím jsem se rozhodla pro návštěvu Obrtlé ulice.

"Ale, ale ale, koho to tu máme" ozval se hlas patřící ženě...ženě, kterou jsem znala až moc dobře.

"To bych měla říkat já o tobě, Bellatrix."

"Jenže já nejsem sama, Eileen."

"A já jsem schopnější než myslíš."

Bella vyšla ze stínu, takže jsme si hleděli do očí.

"Ah, tak si nezahálela s příští generací."

"Dotkneš se jich a máš po krku!" řekla jsem, chytla ji pravou rukou za krk a přitiskla ke zdi.

"Páni, máš sílu."

Pustila jsem jí a sestra se zasmála.

"Takový stisk jako ty nemůže nikdo mít...ani muž není tak silný."

"Jenže já mám něco, co ostatní ne."

"Co?"

"Ruku z kovu" odpověděla jsem a odhalila kovové články prstů.

Ano. Během prázdnin se mi podařilo umělou kůži zničit.

"Hodila by ses nám. Pán zla by byl z tebe nadšený a z těhle dvou také."

"Až se mi bude chtít, přijdu sama!"

Bella odešla a já s klukama přemístila domu.