Eileen Druella Black

Hydra

Píseň skončila a všichni studenti začali tleskat. Také jsem tleskala, jelikož to byla opravdu povedená písnička.

Myslela jsem si, že jsem v bezpečí, že mě nikdo nenajde, bohužel je každá schovávačka někdy nalezela.

"Díky, Bradavice" křičel Myron Waghtail, sólový zpěvák kapely, do mikrofonu.

Vnímala jsem jen hlas toho zpěváka, takže jsem nezaregistrovala příchod někoho, kdo tu neměl co dělat. Začínající píseň přerušil výstřel ze zbraně, takže se všichni neuvěřitelně lekli. Všichni se na původce střelby podívali a ten se jen zasmál.

"Když mě tak pozorně posloucháte, doufám, že to nebudu muset opakovat. Pokud se na nás někdo pokusí seslat kouzlo, zabijeme ho. Pokud to bude někdo z vás profesorů, nezabijeme vás, ale jednoho ze studentů."

Byla jsem vystrašená k smrti, ale nedala jsem to na sobě znát. Kdyby tady někoho zabili, byla by to jen moje chyba. Hydru sem poslala moje přítomnost, ale chtěla bych vědět, kdo jim řekl, že mě najdou právě tady.

Po chvíli se k tomu chlapovi přidalo dalších pět mužů. Všichni měli na sobě černé uniformy s rudým znakem Hydry na obou rukávech.

"Všichni studenti na zem" řekl a všichni ho se strachem v očích poslechli.

Jakmile byli všichni studenti na zemi, chlapi je svázali a taky nezapoměli na kapelu. Nás profesory nechali, ani nevím proč.

Jeden z těch šesti mužů stál se zbraní v ruce u kapely, tři se rozmístili u studentů a dva mířili zbraněmi na nás, profesory. Přesněji jeden voják mířil zbraní na mě, nejspíš musel vědět, co jsem zač.

Měla jsem v plánu je zneškodnit a to takovým způsobem, který jsem nedělala už hodně dlouho.

"Ale, ale, ale, umíš s tou zbraní vůbec zacházet, vojáku?" zeptala jsem se a udělala několik kroků k němu.

"Ještě krok a střelím vás" řekl a položil mi hlaveň na čelo.

"To bys neudělal, že ne?" zeptala jsem se a pravou rukou tu zbraň dávala dolu.

Kdyby vystřelil, kulka by se scvrkla (díky vibraniu). Nemám v plánu riskovat prostřelený hrudník.

"No..." odpověděl a bylo vidět, že je v rozpacích.

Můj plán začíná vycházet.

"Hanzi, nenech se od ní zblbnou" řekl ten druhý a já se usmála.

"Hanz. Víš, že toto jméno nosí největší frajeři?"

"O-opravdu?"

"Přesně tak. Ti nejodvážnější a nejpřitažlivější."

Hanz začal rudnout, takže můj plán vycházel úžasně. Začala jsem ho obcházet kolem dokola a přitom mu pravou rukou přejížděla po těle.

"Co je vůbec tohle za zbraň?" zeptala jsem se a chtěla mu ji vzít.

"Dobrej pokus, ale prokouk jsem tě" řekl a znovu mi mířil na čelo.

Byl extrémně nevšímavej, jelikož jsem mu vzala jeho druhou zbraň, kterou měl u sebe.

"Tak vystřel, na tuhle chvíli čekám už jak dlouho" odpověla jsem a usmála se.

Hanz nic neudělal, což jsem předpokládala.

"Škoda a to jsem si myslela, že bude lepší větší zábava."

"Cože?" ozval se nechápavě a já mu začala mířit na hlavu.