Eileen Druella Black

Máte rezervaci?

Čas si ubíhal, jak chtěl. Všechny členy Avengers, které jsme potřebovali, jsme nalezli, takže jen stačilo za nimi zaletět a přesvědčit je.

"Napiš mu zprávu."

"Rozumím."

"Restaurace Washington, 22:30 za tři dny. Rezervace na jméno Darkness."

"Zpráva byla odeslána" řekl Sirius a já se pousmála.

"Ostatní budou v pohodě, myslím."

"Neříkala si náhodou, že se do Ameriky nikdy nevrátíš?" ozval se Winter Soldier.

"Jo, říkala, ale pro vyšší dobro to budu muset porušit. Budu ti muset koupit oblek."

"Proč?"

"Půjdeme do restaurace. Ne na bojiště, i když si nějakou zbraň s sebou vezmu. To bych byla blázen, kdybych tam šla beze zbraně. Přeci jen jsem hledaný zločinec a ty taky."

"My jsme se hledali, až jsme se našli."

"Jo. Jediní dva zločinci s kovovýma rukama se dali dohromady. Akorát mám z kovu pravou ruku, zatímco ty levou."

...(O tři dny později, Restaurace Washington, 22:50)

"Máte zde rezervaci?" zeptala se nás mladá blondýnka na recepci.

Teda, byla to nabarvená blondýna, obočí měla tmavě hnědé barvy.

"Mám tu rezervaci na jméno Darkness."

"Darkness, Darkness...Ah, tady to je, už vás mám. Stůl číslo 16."

Další zaměstnanec restaurace, tentokrát muž, nás zavedl k našemu stolu.

"Nemáte být náhodou tři?"

"Ano, ten poslední má ještě dvě minuty ."

Netrvalo moc dlouho a všimla jsem si vysokého blonďáka stojící u recepce. Poznala jsem v něm Steva.

"Tak bych řekla, že už dorazil."

Zaměstnanec k našemu stolu zavedl i Steva, který nemohl věřit vlastním očím.

"Nic neříkej. Prostě si sedni" řekla jsem a Steve poslechl.

"Co tu děláte? Vždyť vás můžou chytit!"

"Potřebuju pomoc."

"S čím?"

"Sleduješ zprávy?"

"Proč tě to zajímá?"

"Tak sleduješ nebo ne?"

"Sleduju."

"No neslyšel si náhodou informace, co se děje v Británii?"

"Prý tam úplně šílí počasí. Dokonce tam bylo i tornádo."

"No...hádej, kdo je to všeho příčinnou?"

"Tvůj svět."

"Přesně tak. Následovníci Pána Zla nabrali na síle a dokonce se zmocnili Bradavic."

"Jak? Říkala si, že je Brumbál-"

"Brumbál je mrtvý."

Použila jsem zaklínadlo, aby nás ostatní hosté neslyšeli, o čem se bavíme, takže jsme se mohli teoreticky bavit úplně o všem.

"Kdo-"

"Kdo to udělal, to nevím, ale je mi jasné, že to bez tvojí pomoci nedokážu."

"To potřebujete jenom mě?"