Kdybych byl král

02

Noel, 9 let

U dlouhého stolu v kuchyni seděla Nancy, naproti ní Noel, který se rukou a vlasy snažil zakrýt škrábanec na tváři, aby si ho nevšimli rodiče, kteří u stolu také seděli, a zrovna na talíř Nancy dávali oběd. Pak na talíř nandali Noelovi a nakonec sobě a společně se všichni pustili do jídla.

Noel si po chvíli musel upravit vlasy, protože mu vadily v očích, čímž odhalil škrábanec, kterého si do ani ne sekundy všimla jeho máma.

"Co to je?" vstala ze židle a pospíchala ke svému synovi. Až moc tvrdě natočila jeho obličej tak, aby lépe viděla na ránu. 

"Kdo ti to udělal?" Noel mlčel. Nechtěl jí říct, že ho dokáže zmlátit holka.

Když se matka nedočkala odpovědi od Noela, otočila se na Nancy a hodila po ní naštvaný pohled. "To ty?"

"Ne!"

"Tak kdo?"Nancy povzdechla, opatrně odložila příbor a prohrábla si blonďaté vlasy. "Emma," řekla potom.

"Emma? Emma Parksová?"

"Jop."

Po tomto zjištění se z jejich matky jen tak z ničeho nic stal psychopat. Začala běhat po kuchyni a obývacím pokoji a hledala svůj mobil, aby mohla zalamovat Emmiiny rodiče a začít hádku, na kterou nikdo z nich nikdy nezapomene. Nancy po chvíli začala běhat za ní a vysvětlovat jí, co se vlastně stalo, taky nazvala Kdybych byl král "debilní hrou", za což ji Noel spražil svým nejvražednějším pohledem, na kterém jistě bude muset ještě zapracovat.

Jejich otec se to všechno snažil ignorovat a s úsměvem, který doslova zářil zoufalostí, jedl svůj oběd.

"Můžu jít za Isaacem?" zeptal se Noel. Otec beze slova přikývl a Noel doslova vyskočil ze židle a utíkal na konec ulice, kde už zmiňovaný zrzek bydlí.

Noel hned zamířil na zahradu, protože věděl, že neexistuje jiné místo, kde by Isaac mohl být.

Isaac se houpal na houpačce, vlasy mu vlály ve větru a Noel při pohledu na něj pocítil zvláštní radost, bylo to podobné tomu, co cítil, když ve třech letech plyšového medvěda. Pořád si na ten den pamatoval.

Sedl si na druhou houpačku a houpal se s Isaacem. Dělali to často.