Kdybych byl král

34

Noel, 17 let

S každým dalším krokem, který blonďák udělal, se jeho odhodlání o trochu snižovalo, stále ho ale bylo dost na to, aby udělal to, co se chystal udělat.

Když procházel kolem domu, ve kterém bydlí zrzek, z nějakého neznámého důvodu si dal na hlavu kapuci a ještě víc se zavrtal do mikiny, kterou měl na sobě. Měl z toho domu strach, ale nevěděl přesně proč. Možná se bál, že je Isaac doma a že ho uvidí oknem.

Blonďák pokračoval o několik domů dál, až došel k domu, ve kterém bydlela Emma. Zaklepal na dveře a během několika sekund se v nich objevila Emma s velkým úsměvem na tváři. Přistoupila k němu blíž a natáhla se k němu, aby ho políbila, Noel se ale rychle odtáhl, což způsobilo, že se a Emminé tváři objevil zmatený a trochu smutný výraz.

"Můžu dál?" zeptal se, Emma bez jediného slova přikývla a sklopila hlavu. Sundal si kapuci a prošel kolem ní dovnitř.

Jejich dům byl tichý, nikde neviděl ani neslyšel její mladší sourozence nebo rodiče, takže usoudil, že nikdo kromě ní doma není. Emma za ním zavřela dveře a postavila se čelem k němu, ale držela si několikacentimetrový odstup, jako by věděla, co se Noel chystá udělat.

"Měli bychom se rozejít."

Jakmile tu větu vyslovil, Emma se zatvářila překvapeně a snad ještě smutněji, než předtím.

"Proč?" zeptala se potichu a udělala jeden krok směrem k němu, načež Noel udělal jeden krok dozadu. Začal přemýšlet, jak by ji nejlíp mohl vysvětlit všechny události, které se staly v posledním roce, nakonec řekl: "Jsem gay. Rozešel jsem se s klukem začal jsem chodit s tebou protože jsem se bál reakce ostatních."

Emma z něj nespouštěla pohled a během několika sekund z jejích očí začaly téct slzy. Blonďák pozoroval její obličej a čekal na jakoukoliv změnu, například, že se už nebude tvářit tak smutně nebo že se začne tvářit znechuceně, protože přesně to dělá většina lidí, když uslyší slovo "gay". Nic takového se ale nestalo.

"Takže jsi mě využil, aby nikdo nevěděl, že jsi gay?" řekla, utřela si mokrou tvář a zkřížila ruce na prsou.

"Takhle to zní vážně hrozně," řekl a povzdechnul si, "Nevyužil jsem tě. Asi jsem si myslel, že když začnu chodit s holkou, možná to všechno zmizí a já už nebudu... tak moc gay." Emma ze sebe vydala tichý smích a zakroutila hlavou.

"Vím, že mě teď pravděpodobně nenávidíš, a nemám ti to za zlé. Já se taky nenávidím. Mám plnou hlavu kluka, který mě teď taky nenávidí."

"Jakého kluka?" zeptala se potichu.

"Záleží na tom?"

"Jo."

"Isaac," odpověděl blonďák potichu a Emma se zatvářila překvapeně. Opět si utřela mokrý obličej a otočila se zády k němu. Mlčela. Když blonďákovi došlo, že už pravděpodobně nic neřekne, řekl: "Měl bych jít." Pomalým krokem se vydal ke dveřím a ještě pomaleji je otevřel. Noel čekal a vlastně i doufal, že něco řekne, ona ale neustále mlčela a nechala ho odejít.

Když šel zase kolem domu, kde bydlel Isaac, tentokrát si kapuci znovu na hlavu nedal.