Kdybych byl král

24

Isaac, 16 let

V den, kdy zase začala škola, se Isaac dostal z postele, jak nejrychleji dokázal. Naházel do sebe snídani a skoro vyběhl z domu a zamířil do školy. Ne, že by se těšil, že zase začne mučení v podobě nudných hodin a písemek, ale těšil se, že zase uvidí Noela a konečně bude moct uskutečnit svůj plán a hodit po něm alespoň pět květináčů.

Pokaždé na začátku nového školního roku u školy stály skupinky holek a křičely jako pomatené a smály se a objímaly se, jako by jedna druhou neviděly pět let, když ale Isaac došel ke škole, stály tam jen dvě holky. Až tehdy mu došlo, jak brzo ráno je.

Překvapilo ho, když na nedaleké lavičce uviděl sedět Jacka a Philipa, což byl kluk s kůží a vlasy bílými jako stěna, se kterým se začali bavit před několika měsíci.

"Isaac Newton!" zvolal Philip a společně s Jackem se zasmál. Philip byl doslova úchyl na fyziku a když se seznámil s Isaacem, řekl mu, že má nejdokonalejší jméno na planetě, a od té doby ho pořád nějak spojuje s fyzikou. "Pojď za námi," pokračoval a poplácal kousek volného místa vedle něj. Isaac se usmál a posadil se vedle Philipa.

"Co tu děláte takhle brzo?" zeptal se zrzek.

"Jack okukuje tamty dvě holky, já se snažím vymyslet jméno pro kotě," odpověděl bělovlasý chlapec a Jack přikývl. "Poraďte mi nějaké jména," pokračoval.

"Garfield."

"To je moc obyčejné."

"Whiskas."

"Nemůžu pojmenovat kočku podle jídla pro kočky."

"Mark Hoppus."

"Panebože, přece nemůžu kočku pojmenovat podle basáka z blink-182."

"Proč ho prostě nepojmenuješ Kotě?"

"Moc si vážím tvé pomoci, Jacku. Fyziko, máš nějaké nápady?" zeptal se Philip. Když zrzek neodpovídal, protože byl příliš zaneprázdněný sledováním lidí, kteří přicházeli ke škole, loktem ho šťouchl do boku, což způsobilo, že sebou cukl.

"Nevím," řekl potichu.

"Panebože, Isaacu, jiní nositelé tvého jména vymýšlejí gravitační zákony a ty neumíš vymyslet ani jméno pro kočku, proč tě sakra pojmenovali Isaac?" Všichni tři chlapci se zasmáli.

Isaac se ale smát přestal, jakmile v dálce uviděl vysokého kluka s blonďatými vlasy. Byl to on. Isaac by ho poznal, i kdyby stál kilometr od něj.

Blonďaté vlasy měl rozcuchané jako obvykle, na sobě měl černé kraťasy a tričko nějaké metalové kapely, o které mu párkrát říkal, a na tváři měl malý úsměv a vypadal tak zatraceně nádherně, že byl Isaac rád, že sedí, protože kdyby stál, existovala možnost, že by se mu podlomila kolena. Šel ruku v ruce s Emmou Parksovou.

Jeho srdce jakoby se zastavilo a on někde v oblasti hrudníku cítil neuvěřitelnou bolest, jako by se mu tam zabodávaly miliony malinkých nožů, a on měl pocit, že umře. Najednou cítil takové množství vzteku a smutku zároveň, a taky cítil, jak se do jeho očí derou slzy. Na všechny ty otázky, které měl v hlavě, najednou znal odpověď.

Najednou se blonďákovy oči setkaly s těmi zrkovými. Úsměv z Noelovi tváře zmizel a on po pár sekundách odvrátil pohled a společně s Emmou pokračoval do školy.

"Nevěděl jsem, že má holku," řekl Philip. Potom ještě říkal něco dalšího, ale to už Isaac neslyšel, protože se vydal na odchod.

-

#Noaac (to já jen tak, aby jste na to nezapomněli)